33

Brexit, Trump a globalizací postižení

CAMBRIDGE – Dvě politické události přitahující v těchto dnech světovou pozornost – rozhodnutí voličů ve Spojeném království opustit Evropskou unii a prezidentská kampaň Donalda Trumpa ve Spojených státech – mají mnoho společného. Pro „brexit“ hlasovala v britském referendu těsná většina, což je výsledek vrhající dlouhý stín na politický systém a ekonomické vyhlídky země. Americkým voličům snad pochopení paralel mezi oběma kampaněmi pomůže vyhnout se v listopadu podobnému směřování.

Jedna paralela tkví v tom, že se obě kampaně silně podceňovaly, zejména v řadách expertů a osobností establishmentu. Tak jako byla zprvu odmítána možnost brexitu, málokdo z politických elit, republikánských i demokratických, bral vážně Trumpův zájem o republikánskou nominaci.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Další podobnost je v tom, že obě kampaně z velké části vyrostly na nevěrohodných, až absurdních slibech. Britští zastánci odchodu ujišťovali voliče, že po vystoupení z EU si země může zachovat přístup na jednotný trh a zároveň omezit přístup evropských pracujících do Británie. Prohlašovali také, že 350 milionů liber, které se údajně každý týden posílají EU, se přesměruje do finančně vyčerpané soustavy veřejného zdravotnictví.

Už během prvních hodin po vyhlášení výsledků referenda lídři kampaně za odchod začali couvat, čímž vyvolali zlost mezi mnoha voliči, zejména těmi, jejichž podpora brexitu vycházela z touhy potlačit přistěhovalectví. Trumpovy neuvěřitelné sliby – včetně závazků, že mezi USA a Mexikem postaví zeď a vydobude zpět ze zahraničí pracovní místa ve výrobě – se přesto mnoha voličům stále zdají věrohodné.

Tyto paralely směřují k jednomu závěru: řada voličů z řad dělnické a střední třídy, kteří se cítí odstrčení globalizací, se hněvá mnohem víc, než si lídři establishmentu uvědomovali. Už je nelze opomíjet; lídři naopak musí přijít na to, jak se s jejich obavami vypořádat.

Globalizace má své vítěze a poražené. Zásadní teze v ekonomice ovšem říká, že když se jedinci mohou svobodně účastnit obchodu, velikost ekonomického koláče naroste tak, že vítězové teoreticky mohou poražené kompenzovat, takže se mají lépe všichni.

Globalizační skeptici mají pravdu, že v praxi má tato kompenzace sklon zůstávat jen hypotézou. Návrh, abychom se pokusili globalizaci postupně zatlačit zpět, je však problematický z prostého důvodu: globalizaci nelze zvrátit. Každý pokus dostat džina zpět do láhve nejenže by mohl vyvolat obchodní války, s vážnými důsledky pro hospodářský růst, ale také by nedokázal omezit obchod na úrovně z doby před 50 lety. Žádný národní lídr nedokáže vrátit třeba zaměstnanost v ocelářství na úroveň roku 1966.

Naštěstí existuje lepší možnost. Můžeme globalizaci přijmout jako daný stav a zavést opatření, která pomohou kompenzovat ty, kdo na ní mohou přirozeně tratit.

K opatřením, která by v tomto ohledu mohla pomoci, v USA patří program Trade Adjustment Assistance, konkrétně zaměřený na pomoc těm, kdo kvůli obchodu přišli o práci. K důležitějším programům – které by mohly pomoci těm, kdo pokulhávají kvůli obchodu, technologiím či čemukoli jinému – patří rozšířené daňové úlevy u příjmu z výdělečné činnosti a zdravotní pojištění.

Demokraté, včetně prezidenta Baracka Obamy a Hillary Clintonové, předpokládané demokratické kandidátky na jeho post, tyto politiky z velké části podporují. Proti nim se však staví republikáni. Zdá se pravděpodobné, že by takové snahy odmítl i Trump, přestože tvrdí, že je spasitelem dělnické třídy.

Trumpův vzestup je odrazem míry, v jaké se v USA během posledních osmi let prohloubila politická polarizace. Političtí umírněnci byli vytlačeni a politický pat se ještě zhoršil, takže republikáni v kongresu důsledně blokují prezidentské iniciativy, i když jsou předložené návrhy v souladu s republikánskými idejemi. To nevěští nic dobrého pro globalizační poražené; ti potřebují lídry – z obou stran, v kongresu i exekutivě – schopné spolupráce s cílem ochránit jejich zájmy.

Britský volební systém až donedávna budil dojem obdivuhodně vyváženého přístupu. Dvě největší strany fungovaly pod kompetentním a konzistentním vedením a zastupovaly poměrně dobře definované politické postoje – středopravé u konzervativců a středolevé u labouristů. V takovém prostředí se voliči mohli rozhodovat podle aktuálních témat. V parlamentním systému pak vítězní ministerští předsedové mohli pracovat na uskutečňování politik, na nichž založili svou kampaň.

I britští „kompetentní“ lídři ale občas udělali osudově mylná rozhodnutí. Od zavedení daně z hlavy za Margaret Thatcherové přes podporu Američany vedené invaze do Iráku za Tonyho Blaira po rozhodnutí Davida Camerona uskutečnit referendum o odchodu země z EU, tyto kroky britský systém podkopaly.

To, co teď zůstává, po Cameronovi, je pěkná šlamastyka. Nová úroda politiků projevuje málo srozumitelnosti a důslednosti. Během příštích voleb se může snadno stát, že voliči budou stát před výzvou, aby si vybrali mezi stranami, které nijak jasně neodpovídají podstatným politickým otázkám, s nimiž si Británie musí poradit – hlavně jestli se pokusit dojednat relativně úzké spojení s EU, anebo se oddělit úplně.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V tomto smyslu jsou na tom američtí voliči možná přece jen lépe než jejich britští kolegové. Přestože Trumpův nástup dokládá, že i politický systém USA výrazně poklesl, demokraté stále prosazují politiky jako pojištění mzdy a všeobecné zdravotní pojištění, kdežto republikáni brojí proti nim. Američtí voliči budou tedy v listopadu stále ještě rozhodovat o jedné z hlavních otázek, o které přemýšlejí: zda se s realitou globalizace vypořádat tím, že se pomůže těm, které ponechává stranou, anebo zda zaútočit proti větrným mlýnům, jako brexitující Britové.

Z angličtiny přeložil David Daduč