28

Brecht o brexitu

LONDÝN – V reakci na povstání dělníků ve Východním Německu roku 1953 dramatik Bertolt Brecht jízlivě nadnesl, že „když lid ztratil důvěru vlády,“ bude snad pro vládu snazší „lid rozpustit a zvolit si jiný“. Právě takový pocit dnes prostupuje mnohé ve Spojeném království, v důsledku červnového referenda o brexitu.

V zápalu kampaně před referendem Michael Gove, tehdy ministr spravedlnosti a vůdčí představitel tábora zastánců odchodu z EU, řekl: „Myslím, že lid této země už má dost expertů ze všemožných organizací známých pod zkratkami, kteří se neustále mýlí.“ Na mušce měl MMF, OECD, LSE a všechny další klany ekonomů, kteří prohlašovali, že vystoupení z Evropské unie by poškodilo britskou ekonomiku.

Gove měl bohužel pravdu – ne v tom, co se stane s ekonomikou, ale v tom, že britští voliči si málo považují ekonomické odbornosti. Vzdor téměř jednomyslnému názoru ekonomické obce, že brexit postrčí Británii do recese a sníží tempo jejího dlouhodobého růstu, voliči nedbali na svou peněženku, ale na své srdce. Kampaň za setrvání v unii byla obviněna, že výstrahy ekonomů zneužívá ve snaze strašením voliče přinutit k poslušnosti.

Objevila se tvrzení, že vinu za výsledek referenda nesou samotní ekonomové, protože nedokázali hovořit jazykem, jemuž by obyčejní lidé mohli porozumět. Podobně jsou viněni bankéři a ostatní finančníci, kteří, všeobecně vnímaní jako zastánci úzkých zájmů své vlastní branže, nebyli o nic přesvědčivější.