28

Brecht o brexitu

LONDÝN – V reakci na povstání dělníků ve Východním Německu roku 1953 dramatik Bertolt Brecht jízlivě nadnesl, že „když lid ztratil důvěru vlády,“ bude snad pro vládu snazší „lid rozpustit a zvolit si jiný“. Právě takový pocit dnes prostupuje mnohé ve Spojeném království, v důsledku červnového referenda o brexitu.

V zápalu kampaně před referendem Michael Gove, tehdy ministr spravedlnosti a vůdčí představitel tábora zastánců odchodu z EU, řekl: „Myslím, že lid této země už má dost expertů ze všemožných organizací známých pod zkratkami, kteří se neustále mýlí.“ Na mušce měl MMF, OECD, LSE a všechny další klany ekonomů, kteří prohlašovali, že vystoupení z Evropské unie by poškodilo britskou ekonomiku.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Gove měl bohužel pravdu – ne v tom, co se stane s ekonomikou, ale v tom, že britští voliči si málo považují ekonomické odbornosti. Vzdor téměř jednomyslnému názoru ekonomické obce, že brexit postrčí Británii do recese a sníží tempo jejího dlouhodobého růstu, voliči nedbali na svou peněženku, ale na své srdce. Kampaň za setrvání v unii byla obviněna, že výstrahy ekonomů zneužívá ve snaze strašením voliče přinutit k poslušnosti.

Objevila se tvrzení, že vinu za výsledek referenda nesou samotní ekonomové, protože nedokázali hovořit jazykem, jemuž by obyčejní lidé mohli porozumět. Podobně jsou viněni bankéři a ostatní finančníci, kteří, všeobecně vnímaní jako zastánci úzkých zájmů své vlastní branže, nebyli o nic přesvědčivější.

V této kritice je jistě kus pravdy, ale jádrem problému nebylo příliš složité vyjadřování ani neproniknutelný žargon. Ekonomové vycházeli z předpokladu, že se Británii daří dobře, neboť růst HDP je výrazně nad evropským průměrem a nezaměstnanost výrazně pod průměrem. Zdálo se samozřejmé, že členství v EU je pro Británii přínosné, zejména když jsme se vyhnuli přistoupení k euru, a nejsme tedy sešněrovaní měnovými a fiskálními uzly vázanými v Bruselu a Frankfurtu.

Problém byl v tom, že tento růžový obrázek nesouzněl s voliči mimo Londýn a jihovýchod Anglie, z příčin, které velmi jasně v nedávném projevu vyložil Andy Haldane, hlavní ekonom britské centrální banky.

Haldane cituje národní statistiky dokládající, že britský HDP převyšuje předkrizový vrchol o 7 %, zaměstnanost je vyšší o 6 % a bohatství se rozrostlo o 30 %. Jenže, dodává, stagnuje národní důchod na hlavu. Medián reálných (inflačně očištěných) mezd se od roku 2005 téměř nezvýšil. Britská populace se rozrůstá, zčásti vlivem přistěhovalectví.

Zaznamenaný vzestup bohatství vychází také zejména z nárůstů cen nemovitostí v oblíbených místech, především v Londýně, a hodnoty zaměstnaneckých penzí. Nemáte-li to štěstí, že vlastníte nemovitost na jihovýchodě Anglie, a nejste v penzijním programu vycházejícím z výše vaší poslední výplaty, vaše bohatství stagnuje nebo ubývá. Regionální rozložení výší HDP ukazuje, že jedinými oblastmi v Británii, kde se lidé mají v průměru lépe než v sedle recese roku 2009, jsou Londýn a jihovýchod.

Může se snadno stát, že brexit tyto nerovnosti ještě zhorší. Budou-li zavedeny vnitroevropské obchodní bariéry a firmy se rozhodnou investovat jinde, aby měly přístup na evropský jednotný trh, ve znevýhodněných regionech možná úplně vymizí hůře placená pracovní místa anebo mzdy ještě klesnou. To ale zní jako „expertní“ vyjádření a ti, kdo v kampani prosazovali odchod, mají svou odpověď: ekonomové Británii znevažují, aby dokázali, že jejich temné předpovědi byly správné. Jestliže se expertům nedalo důvěřovat p��ed referendem, rozhodně jim nelze věřit ani teď.

Právě za těchto neblahých poměrů brzy započnou hovory o budoucím vztahu Británie s EU. Obzvlášť nepříznivé jsou pro londýnskou City. Zjevně existuje souvztažnost mezi přístupem na jednotný trh, který si většina finančních firem vroucně přeje, a jednou z jeho hlavních podmínek: svobodou pohybu pro občany EU, u níž se má za to, že ve zbytku Británie přispěla ke stagnaci mezd. Výsledek, který prospěje Londýnu (jenž, není divu, hlasoval drtivě pro setrvání v EU), je tedy třeba obhajovat zlehka a obezřetně, jinak bude považován za obětování blahobytu většiny ve prospěch úzké skupiny.

Nejsilnějším argumentem pro setrvání v jednotném trhu je to, že vydat všanc riziku londýnskou City by znamenalo ohrozit celou britskou ekonomiku. Finanční služby sice představují jen 3 % zaměstnanosti, ale tvoří 11 % příjmů z daní. Zabít husu, která snáší zlatá daňová vejce, by bylo lehkomyslné: pokud hospodářství zpomalí, což je zřejmě to nejlepší, co můžeme očekávat, těchto výnosů bude naléhavě zapotřebí. V době, kdy britský schodek platební bilance přesahuje 5 % HDP (druhý nejvyšší v OECD), obchodní přebytek finančního sektoru ve výši 3 % HDP má podstatný význam pro předcházení externímu karambolu.

Není proto divu, že libra se od hlasování o brexitu strmě propadla. Někteří tvrdí, že devalvace směnného kurzu zúží obchodní deficit, neboť zajistí vyšší konkurenční schopnost britského exportu, ale zkušenost z roku 2008, kdy libra také prudce klesla, ukazuje, že vliv na vnější schodek nemusí být velký. Británie nemá mnoho cenově citlivého exportu, u něhož existují významné volné kapacity, které by bylo možné využít k rozšíření produkce.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Jsou to tedy pro londýnské finanční trhy napjaté časy. Potřebujeme, aby nepříjemné skutečnosti ekonomického života nesmírně podezřívavé veřejnosti vysvětlili noví experti, nedekorovaní opovrhovanými zkratkami jako MMF. Nikdo by neměl brát vážně Brechtův ironický návrh. Britský lid promluvil a je nezbytné najít cestu ke splnění jeho tužeb za co nejnižší možnou ekonomickou cenu.

Z angličtiny přeložil David Daduč