Skip to main content
acemoglu9_GettyImages_businessmencomputersspeaker Getty Images

Dračí setba velkých technologických firem?

CAMBRIDGE – Digitální technologie proměnily způsob naší komunikace, dojíždění, nakupování, učení a zábavy. Technologie jako umělá inteligence (UI), velká data a internet věcí by už brzy mohly přetvořit zdravotní péči, energetiku, dopravu, zemědělství, veřejný sektor, přírodní prostředí, a dokonce naše myšlení a těla.

Uplatňování vědy na sociální problémy přinášelo v minulosti obrovské dividendy. Lékařské a technické inovace nám výrazně zpříjemňovaly a prodlužovaly život dávno před vynálezem křemíkového čipu. Dějiny ale oplývají také pohromami zapříčiněnými silou vědy a zápalem zlepšovat lidské poměry.

Ohromně se kupříkladu vymstily snahy zvýšit zemědělské výnosy vědeckým či technickým zlepšováním v rámci kolektivizace v Sovětském svazu či Tanzanii. Úmysly přetvořit města silou moderního územního plánování je občas téměř zničily. Politolog James Scott takové snahy transformovat pomocí vědy životy druhých nazval „vrcholným modernismem“.

Vrcholný modernismus, ideologie stejně nebezpečná jako dogmaticky sebejistá, odmítá připustit, že lecčemu ve zvycích a chování lidí je vlastní logika uzpůsobená složitému prostředí, v němž se rozvíjely. Když vrcholní modernisté takové zvyky zavrhují, aby zavedli vědečtější a racionálnější přístup, téměř vždy selžou.

Historicky záměry vrcholného modernismu škodily nejvíc v rukou autoritářského státu, který usiloval o transformaci vyčerpané, slabé společnosti. V případě sovětské kolektivizace vycházelo autoritářství státu ze samozvané „vedoucí úlohy“ komunistické strany a prosazovalo své plány za absence organizací, které by jim mohly účinně vzdorovat nebo zajišťovat ochranu rolníkům, jež drtily.

Autoritářství ovšem není výhradní doménou států. Může vycházet i z nároku na nespoutaně dokonalejší znalosti nebo schopnosti. Vezměme si současné snahy korporací, podnikatelů a dalších, kteří náš svět chtějí zlepšit prostřednictvím digitálních technologií. Nedávné inovace nesmírně zvýšily produktivitu ve výrobě, zlepšily komunikaci a obohatily životy miliard lidí. Snadno by se ale mohly proměnit ve vrcholně modernistické fiasko.

Subscribe now
ps subscription image no tote bag no discount

Subscribe now

Get unlimited access to OnPoint, the Big Picture, and the entire PS archive of more than 14,000 commentaries, plus our annual magazine, for less than $2 a week.

SUBSCRIBE

Hraniční technologie jako UI, velká data a internet věcí se často prezentují jako všelék k optimalizaci práce, rekreace, komunikace i zdravotní péče. Představa je taková, že od obyčejných lidí a ze způsobů adaptace, které si v různých společenských souvislostech vyvinuli, se nelze mnoho naučit.

Problém tkví v tom, že bezpodmínečná víra, že „UI dokáže všechno lépe“, abychom si vzali jeden příklad, vytváří mocenskou nerovnováhu mezi těmi, kdo technologie UI vyvíjejí, a těmi, jejichž životy jimi budou transformovány. Ti druzí v zásadě nemohou mluvit do toho, jak tyto aplikace budou konstruovány a nasazeny.

Dokonalým příkladem toho, co se může stát, když se zavedou uniformní pravidla bez ohledu na sociální kontext a zažité způsoby chování, jsou současné problémy sužující sociální média. Bohaté a pestré vzorce komunikace, které se vyskytují offline, byly na platformách jako Facebook a Twitter nahrazeny typizovanými a zúženými způsoby komunikace podle předem načrtnutých scénářů. Vyhlazeny jsou nuance přítomné v komunikaci tváří v tvář a ve zpravodajství důvěryhodných poskytovatelů. Ze snah pomocí technologie „propojit svět“ se zrodil močál propagandy, dezinformací, nenávistných projevů a šikany.

Toto charakteristicky vrcholně modernistické směřování ale není předurčené. Namísto ignorování společenských souvislostí by se ti, kdo vyvíjejí nové technologie, mohli opravdu poučit ze zkušeností a obav skutečných lidí. Samotné technologie nemusí být naduté, ale adaptivní, navržené tak, aby společnost neumlčovaly, nýbrž rozšiřovaly její možnosti.

Nové technologie budou tímto směrem patrně tlačit dvě síly. První je trh, který může působit jako bariéra proti pomýleným systémům přicházejícím shora. Jakmile se sovětští plánovači rozhodli kolektivizovat zemědělství, ukrajinský venkov s tím mnoho nenadělal. Následovalo hromadné hladovění. S dnešními digitálními technologiemi je tomu jinak, jejich úspěch bude záviset na rozhodnutích miliard spotřebitelů a milionů podniků po celém světě (snad s výjimkou Číny).

Síla této tržní zábrany by se ovšem neměla přeceňovat. Není zaručeno, že si trh vybere vhodné technologie ke všeobecnému zavedení ani že si neosvojí negativní účinky některých nových aplikací. Skutečnost, že Facebook existuje a informace o 2,5 miliardy svých aktivních uživatelů shromažďuje v tržním prostředí, neznamená, že můžeme důvěřovat tomu, jak tato data využije. Trh rozhodně není garancí, že obchodní model Facebooku ani technologie, o něž se opírá, nebudou mít nepředvídané důsledky.

Aby tržní mantinel fungoval, musí se opírat o druhou, účinnější brzdu: demokratickou politiku. Každý stát má náležitou úlohu při regulaci hospodářských činností a používání a šíření nových technologií. Demokratická politika je často motorem poptávky po takové regulaci. Je též nejlepší obranou proti strategiím uchvácení státu firmami vyhledávajícími renty, které se na trhu pokoušejí zvýšit svůj podíl nebo zisk.

Demokracie také poskytuje nejlepší mechanismus k nadnášení rozmanitých názorů a organizování odporu proti nákladným či nebezpečným vrcholně modernistickým plánům. Veřejným vyjádřením stanoviska můžeme zpomalit, nebo dokonce odvrátit nejzhoubnější uplatnění sledování, dohledu a digitální manipulace. Právě demokratický hlas byl upřen lidem, kteří se potýkali s kolektivizačními plány na ukrajinském a tanzanském venkově.

Abychom velkým technologickým firmám zabránili v uskutečnění vrcholně modernistické noční můry, nepostačí však pravidelné volby. Jelikož nové technologie dokážou potlačovat svobodu projevu a politické kompromisy a prohlubovat koncentraci moci ve veřejné správě a soukromém sektoru, mají schopnost mařit fungování samotné demokratické politiky a tím vytvářet bludný kruh. Pokud si technologický svět zvolí vrcholně modernistické směřování, může nakonec narušit naši jedinou spolehlivou obranu proti jeho domýšlivosti: demokratický dohled nad tím, jak jsou nové technologie vyvíjeny a uváděny do praxe. My jako spotřebitelé, pracující a občané bychom si tuto hrozbu měli tím víc uvědomovat, neboť právě jen my ji můžeme zastavit.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/R0jJnqV/cs;

Handpicked to read next

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated Cookie policy, Privacy policy and Terms & Conditions