21

Úsporná opatření a demoralizace

NEW HAVEN – Vysoká nezaměstnanost, kterou dnes v Evropě, ve Spojených státech i jinde zažíváme, je tragédií nejen kvůli celkové ztrátě výkonu, již tento stav přináší, ale i kvůli osobním a citovým následkům pro nezaměstnané, kteří nejsou součástí produktivní společnosti.

Úsporná opatření mají podle některých zastánců zlepšovat morálku. Britský premiér David Cameron, který patří k jejich stoupencům, vyjádřil přesvědčení, že jeho program sníží „závislost na dávkách“, obnoví „odolnost“ a povzbudí „ty, kdo konají, kdo tvoří, lidi s kladným přístupem k životu“. Také americký kongresman Paul Ryan tvrdí, že jeho program je součástí plánu na podporu „kreativity a podnikatelského ducha“.

Některé druhy úsporných programů mohou skutečně morálku pozvednout. Mniši nacházejí smysl života v nejstrozším prostředí a vojenské přijímací tábory prý budují charakter. Fiskální úsporné programy v podobě, v jaké se zavádějí dnes, však bezprostředně připravují lidi o práci a naplňují jejich životy pouze pocitem odmítání a vyřazení ze společnosti.

Leckdo by si mohl představovat, že období nezaměstnanosti by mohlo být pro člověka časem zamyšlení, opětovného navázání osobních vazeb a návratu k základním hodnotám. Někteří ekonomové si dokonce kdysi dávno mysleli, že se dnes budeme těšit mnohem většímu množství volného času. John Maynard Keynes ve svém eseji „Ekonomické možnosti pro naše vnoučata“ z roku 1930 spekuloval, že do sta let, tedy do roku 2030, zkrátí vyšší příjmy délku průměrného pracovního dne na pouhé tři hodiny, tedy že průměrný pracovní týden bude mít pouze 15 hodin.