MELBOURNE – Louise Brownová, první člověk počatý mimo lidské tělo, oslavila loni 30. narozeniny. Narození „dítěte ze zkumavky“, jak in vitro fertilizaci (IVF) popsaly novinové titulky, bylo ve své době nesmírně kontroverzní. Leon Kass, jenž později působil jako předseda Rady pro bioetiku prezidenta George W. Bushe, tvrdil, že riziko vzniku abnormálního dítěte je příliš veliké, než aby byl pokus o IVF vůbec kdy ospravedlnitelný. Využití moderní vědecké techniky jako náhražky pohlavního styku, byť by třeba nemohl vést k početí, odsoudili též někteří náboženští předáci.
Od té doby bylo pomocí IVF počato kolem tří milionů lidí, což umožnilo jinak neplodným párům mít potomka, po němž toužili. Ukázalo se, že riziko narození abnormálního dítěte kvůli IVF není větší, než když rodiče v tomtéž věku počnou dítě při pohlavním styku. Protože však mnozí odborníci zajišťující IVF přenášejí naráz dvě nebo tři embrya, aby zvýšili šance na otěhotnění, jsou běžnější dvojčata a vícenásobné porody, což určité zvýšení rizika přináší.
Římskokatolická církev se od svého odporu vůči IVF neodklonila. V nedávno vydaném pokynu Dignitas personae církevní Kongregace pro nauku víry vznáší proti IVF námitky z několika důvodů, včetně skutečnosti, že během tohoto procesu vzniká mnoho zárodků, ale přežije jich jen nemnoho. Tento výsledek se ovšem příliš neliší od přirozeného početí, neboť většině embryí vzniklých při pohlavním styku se rovněž nepodaří uchytit se na děložní stěně, přičemž žena často ani neví, že byla „těhotná“.
MELBOURNE – Louise Brownová, první člověk počatý mimo lidské tělo, oslavila loni 30. narozeniny. Narození „dítěte ze zkumavky“, jak in vitro fertilizaci (IVF) popsaly novinové titulky, bylo ve své době nesmírně kontroverzní. Leon Kass, jenž později působil jako předseda Rady pro bioetiku prezidenta George W. Bushe, tvrdil, že riziko vzniku abnormálního dítěte je příliš veliké, než aby byl pokus o IVF vůbec kdy ospravedlnitelný. Využití moderní vědecké techniky jako náhražky pohlavního styku, byť by třeba nemohl vést k početí, odsoudili též někteří náboženští předáci.
Od té doby bylo pomocí IVF počato kolem tří milionů lidí, což umožnilo jinak neplodným párům mít potomka, po němž toužili. Ukázalo se, že riziko narození abnormálního dítěte kvůli IVF není větší, než když rodiče v tomtéž věku počnou dítě při pohlavním styku. Protože však mnozí odborníci zajišťující IVF přenášejí naráz dvě nebo tři embrya, aby zvýšili šance na otěhotnění, jsou běžnější dvojčata a vícenásobné porody, což určité zvýšení rizika přináší.
Římskokatolická církev se od svého odporu vůči IVF neodklonila. V nedávno vydaném pokynu Dignitas personae církevní Kongregace pro nauku víry vznáší proti IVF námitky z několika důvodů, včetně skutečnosti, že během tohoto procesu vzniká mnoho zárodků, ale přežije jich jen nemnoho. Tento výsledek se ovšem příliš neliší od přirozeného početí, neboť většině embryí vzniklých při pohlavním styku se rovněž nepodaří uchytit se na děložní stěně, přičemž žena často ani neví, že byla „těhotná“.