Nesnáz s Polskem

„Domáháme se pouze toho, aby nám bylo vráceno, co nám bylo vzato… Kdyby Polsko neprožilo léta 1939-1945, bylo by zemí se 66 miliony obyvatel.“ Tak pravil polský ministerský předseda Jarosław Kaczyński v předvečer posledního summitu Evropské unie, když se vyvoláváním vzpomínek na Hitlerovu válku proti Polsku snažil pro svou vlast vydobýt větší volební váhu v EU.

Kaczyńského slova jsou však v rozporu s tím, co se 14. července dělo v Paříži. Na Den dobytí Bastily pochodoval malý polský kontingent po Champs-Élysées vedle příslušníků dalších 26 národních kontingentů, včetně Němců, při přehlídce evropské jednoty.

Tento kontrast dokonale vystihuje dnešní zmatené Polsko – zemi, která se sice pyšní jednou z nejvyšších úrovní kladného postoje obyvatel k EU mezi všemi členskými zeměmi, a přesto je místem, kde se nejurputněji praktikuje obrana „národních“ zájmů. Polsko dnes už není „Božím hřištěm,“ abychom použili slavného vyjádření Normana Daviese. Namísto toho se jeví spíše jako dětské hřiště: zvláštní směs komplexů méněcennosti a nadřazenosti. Problém je v tom, že polský neopodstatněný nedostatek sebedůvěry vede ke krajně nepřívětivé podobě netolerance vůči ostatním.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/kpzfMxB/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.