0

Cena srozumitelnosti

LONDÝN – „Skrze lstivost a prohnanost burzovních makléřů vzešla taková spleť lumpáren a podfuků, takový taj podlosti a nesrozumitelný žargon pojmů, jimiž se do něj proniká, jaké v žádné jiné době ani zemi nikdy nikdo nepoznal.“ Jízlivost Jonathana Swifta pocházející z osmnáctého století pasuje i na současný svět finančního „zprostředkovatelství“: dnes, stejně jako tehdy, finančnictví halí svou „spleť lumpáren a podfuků“ do „nesrozumitelného žargonu“. Jak ve svém dubnovém projevu vysvětlil americký prezident Barack Obama: „Mnohé praktiky byly tak neprůhledné a komplikované, že obří sázky, které se uzavíraly, si v těchto společnostech – natož mezi těmi, kdo byly pověřeni dohledem – plně uvědomoval málokdo.“

Měl ale Swift pravdu, když za hlavní pohnutku k nesrozumitelnosti pokládal lumpárny? Jde evidentně o silnou motivaci, v politice stejně jako ve finančnictví. Čím méně lidé něčemu rozumí, tím snáze se nechají ošálit. Obchodníků s teplou vodou nikdy nebyl nedostatek: o jednom, který nesmyslným žvaněním nabízel nápoj lásky, napsal Donizetti operu L’elisir d’amore. Jenže palivem nedávné exploze finančního novátorství nebyl nutně záměr klamat, ba ani touha vydělat.

Vezměme si aktuální občanskoprávní žalobu americké Komise pro burzy a cenné papíry proti Goldman Sachs. Fabrice Tourre, řečený Fab, zázračné dítě od Goldmanů, čelí obvinění, že vytvořil komplikovaný cenný papír tak, aby selhal. Měl v úmyslu šidit? Nebo mu šlo spíš o intelektuální rozkoš, kterou mu přinášelo stvoření „frankensteinovské zrůdy“ (jak se sám vyjádřil v jednom ze svých emailů), bez ohledu na následky?

Dominantním motivem bylo, zdá se, to druhé. Jiný z jeho emailů říká: „Celý ten systém se co nevidět zhroutí… jediný, kdo to může přežít, je fantastický Fab… stojící vprostřed všech těch komplikovaných, obří pákou vyzdvižených, exotických obchodů, které stvořil.“ Zdá se, že Tourreho hnala vpřed vášeň přechytračit zbytek smečky (a samozřejmě si svou mazaností přijít k penězům).