Paul Lachine

Cena srozumitelnosti

LONDÝN – „Skrze lstivost a prohnanost burzovních makléřů vzešla taková spleť lumpáren a podfuků, takový taj podlosti a nesrozumitelný žargon pojmů, jimiž se do něj proniká, jaké v žádné jiné době ani zemi nikdy nikdo nepoznal.“ Jízlivost Jonathana Swifta pocházející z osmnáctého století pasuje i na současný svět finančního „zprostředkovatelství“: dnes, stejně jako tehdy, finančnictví halí svou „spleť lumpáren a podfuků“ do „nesrozumitelného žargonu“. Jak ve svém dubnovém projevu vysvětlil americký prezident Barack Obama: „Mnohé praktiky byly tak neprůhledné a komplikované, že obří sázky, které se uzavíraly, si v těchto společnostech – natož mezi těmi, kdo byly pověřeni dohledem – plně uvědomoval málokdo.“

Měl ale Swift pravdu, když za hlavní pohnutku k nesrozumitelnosti pokládal lumpárny? Jde evidentně o silnou motivaci, v politice stejně jako ve finančnictví. Čím méně lidé něčemu rozumí, tím snáze se nechají ošálit. Obchodníků s teplou vodou nikdy nebyl nedostatek: o jednom, který nesmyslným žvaněním nabízel nápoj lásky, napsal Donizetti operu L’elisir d’amore. Jenže palivem nedávné exploze finančního novátorství nebyl nutně záměr klamat, ba ani touha vydělat.

Vezměme si aktuální občanskoprávní žalobu americké Komise pro burzy a cenné papíry proti Goldman Sachs. Fabrice Tourre, řečený Fab, zázračné dítě od Goldmanů, čelí obvinění, že vytvořil komplikovaný cenný papír tak, aby selhal. Měl v úmyslu šidit? Nebo mu šlo spíš o intelektuální rozkoš, kterou mu přinášelo stvoření „frankensteinovské zrůdy“ (jak se sám vyjádřil v jednom ze svých emailů), bez ohledu na následky?

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/EWO2Uh2/cs;