LONDÝN – Nuže co nám přinese rok 2009? Tak jako vždycky si svou daň vyberou nepředvídatelné události – teroristická ukrutnost či ukvapené rozhodnutí národního vůdce. Avšak velká část toho, co se stane zítra, vyplývá z dějin.
V minulém století se světová populace rozrostla čtyřikrát a počet lidí žijících ve městech třináctkrát. Světová produkce se zvýšila čtyřicetinásobně, spotřeba vody devítinásobně, spotřeba energií třináctinásobně a emise oxidu uhličitého sedmnáctinásobně. Jedenadvacáté století musí žít s důsledky všech těchto změn, dobrými i zlými.
Některé činitele, které budou formovat naše životy, strhávají vývoj, jak se zdá, různými směry. Věkové profily našich společností se dramaticky mění. Asie a Evropa zažívají prudké propady měr porodnosti. V Hongkongu, Singapuru a Jižní Koreji stojí tato čísla za pozornost ještě víc než v evropských katolických zemích, jako jsou Španělsko, Itálie a Polsko.
Lidé přitom žijí déle, takže během jedné generace počet starších závislých osob převýší v některých zemích počet mladých. Dosud jsme byli zvyklí na společnosti, jejichž demografická struktura připomíná pyramidu – široká základna mladých se zužuje ke špičce starších lidí. Teď ale tato struktura vypadá spíš jako profil mrakodrapu, se zhruba stejnou šíří odzdola až nahoru.
Naše starší populace se musí vyrovnávat s čím dál mladší technikou. Ta rozšiřuje příležitosti ve vzdělávání a zaměstnanosti. Mnozí studenti se dnes připravují na pracovní zařazení, která ještě neexistují. Určité druhy znalostí mohou navíc nesmírně rychle zastarávat.
Vždyť polovina z toho, co se naučí student v prvním ročníku čtyřleté technické školy, se přežije už v době, kdy dojde do třetího ročníku. Zrychluje se samotná změna. Její důsledky se zvětšují. Její přínosy i negativa pronikají hlouběji. Každý měsíc proběhne 31 miliard hledání na Googlu. Rozhlasu trvalo 38 let, než se propracoval k publiku čítajícímu 50 milionů lidí. Facebook to zvládl za dva roky.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Obvykle máme za to, že zdolat výzvy tohoto typu se daří lépe mladým lidem s nezformovaným myšlením. Jak se přizpůsobí a uspěje někdo jako já, absolvent univerzity v 60. letech? Jak si starší společnosti poradí s novou technikou a jak si udrží dynamiku?
Největší výzva pro nás všechny, mladé i staré, bude jak v příštím roce, tak v neohraničené budoucnosti pramenit z jiného typu změny, u níž není příliš pravděpodobné, že by reagovala na technický determinismus. Je důsledkem toho, jak žijeme už dvě stovky let. Pokud starší lídři nepřijdou brzy se správnými odpověďmi, mladší generace sklidí bouři – občas doslova.
Během roku 2009 se očekává, že bude uzavřena dohoda o globálním oteplování a změně klimatu, která nahradí Kjótský protokol a bude na něm stavět. Schůzka se uskuteční v Kodani. Optimisty rozveseluje odchod Bushovy administrativy a předpokládají, že nástup Obamova prezidentského týmu, který na rozdíl od svých předchůdců nepopírá vědecké poznatky o globálním oteplování, odblokuje vyhlídky na dohodu. Pesimisté poznamenávají, že narůstající ekonomické těžkosti po celém světě se ve věci snižování uhlíkových emisí zneužívají jako výmluva pro nečinnost.
Pokračováním v neefektivním využívání energií se ale bolestivé důsledky hospodářské krize nezmírní. Pokud si z dnešních problémů uděláme výmluvu pro neúspěch při záchraně životního prostředí, jednoduše si nakupíme větší – a potenciálně katastrofické – problémy na zítřek.
Čína, největší z rozvíjejících se ekonomik, si to jasně uvědomuje. Zdali to chápe také Indie, ve mně probouzí více pochybností. Čína čelí svým vlastním ekologickým rizikům, například nedostatku vody. Nechce dopustit, aby její průmyslová odvětví zastarala a ztratila konkurenční schopnost. Čína bude o globální konsenzus ohledně změny klimatu usilovat. Velkou otázkou zůstává, zda přísnější ekologické normy dokáže zavést napříč celou zemí.
V Americe se také jedná především o problém domácí politiky. Nebude-li dosaženo dohody v kongresu, žádná přínosná nabídka ve věci životního prostředí z Ameriky nepřijde. Možná že úkolem pro letošek bude dosáhnout v Kodani shody, která se nebude příliš opírat o příkazy, ale bude mít dostatečné ambice a bude možné ji skloubit s americkou domácí politickou dohodou, jakmile jí Obama dosáhne.
Veškerá tato citlivá diplomacie ale může ztroskotat, pokud v reakci na rostoucí nezaměstnanost propukne obchodní protekcionismus a zahrne Ameriku, Evropu a Čínu. Právě za takové situace by mohla osudně selhat ekonomická i ekologická agenda.
Mladí i staří by si tedy během nadcházejících vzrušujících, ale nebezpečných let měli držet klobouky. Všichni musíme doufat, že první americký prezident z internetové generace dokáže svou zemi a zbytek lidstva vést do bezpečnější a udržitelnější budoucnosti a prosperity.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
LONDÝN – Nuže co nám přinese rok 2009? Tak jako vždycky si svou daň vyberou nepředvídatelné události – teroristická ukrutnost či ukvapené rozhodnutí národního vůdce. Avšak velká část toho, co se stane zítra, vyplývá z dějin.
V minulém století se světová populace rozrostla čtyřikrát a počet lidí žijících ve městech třináctkrát. Světová produkce se zvýšila čtyřicetinásobně, spotřeba vody devítinásobně, spotřeba energií třináctinásobně a emise oxidu uhličitého sedmnáctinásobně. Jedenadvacáté století musí žít s důsledky všech těchto změn, dobrými i zlými.
Některé činitele, které budou formovat naše životy, strhávají vývoj, jak se zdá, různými směry. Věkové profily našich společností se dramaticky mění. Asie a Evropa zažívají prudké propady měr porodnosti. V Hongkongu, Singapuru a Jižní Koreji stojí tato čísla za pozornost ještě víc než v evropských katolických zemích, jako jsou Španělsko, Itálie a Polsko.
Lidé přitom žijí déle, takže během jedné generace počet starších závislých osob převýší v některých zemích počet mladých. Dosud jsme byli zvyklí na společnosti, jejichž demografická struktura připomíná pyramidu – široká základna mladých se zužuje ke špičce starších lidí. Teď ale tato struktura vypadá spíš jako profil mrakodrapu, se zhruba stejnou šíří odzdola až nahoru.
Naše starší populace se musí vyrovnávat s čím dál mladší technikou. Ta rozšiřuje příležitosti ve vzdělávání a zaměstnanosti. Mnozí studenti se dnes připravují na pracovní zařazení, která ještě neexistují. Určité druhy znalostí mohou navíc nesmírně rychle zastarávat.
Vždyť polovina z toho, co se naučí student v prvním ročníku čtyřleté technické školy, se přežije už v době, kdy dojde do třetího ročníku. Zrychluje se samotná změna. Její důsledky se zvětšují. Její přínosy i negativa pronikají hlouběji. Každý měsíc proběhne 31 miliard hledání na Googlu. Rozhlasu trvalo 38 let, než se propracoval k publiku čítajícímu 50 milionů lidí. Facebook to zvládl za dva roky.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Obvykle máme za to, že zdolat výzvy tohoto typu se daří lépe mladým lidem s nezformovaným myšlením. Jak se přizpůsobí a uspěje někdo jako já, absolvent univerzity v 60. letech? Jak si starší společnosti poradí s novou technikou a jak si udrží dynamiku?
Největší výzva pro nás všechny, mladé i staré, bude jak v příštím roce, tak v neohraničené budoucnosti pramenit z jiného typu změny, u níž není příliš pravděpodobné, že by reagovala na technický determinismus. Je důsledkem toho, jak žijeme už dvě stovky let. Pokud starší lídři nepřijdou brzy se správnými odpověďmi, mladší generace sklidí bouři – občas doslova.
Během roku 2009 se očekává, že bude uzavřena dohoda o globálním oteplování a změně klimatu, která nahradí Kjótský protokol a bude na něm stavět. Schůzka se uskuteční v Kodani. Optimisty rozveseluje odchod Bushovy administrativy a předpokládají, že nástup Obamova prezidentského týmu, který na rozdíl od svých předchůdců nepopírá vědecké poznatky o globálním oteplování, odblokuje vyhlídky na dohodu. Pesimisté poznamenávají, že narůstající ekonomické těžkosti po celém světě se ve věci snižování uhlíkových emisí zneužívají jako výmluva pro nečinnost.
Pokračováním v neefektivním využívání energií se ale bolestivé důsledky hospodářské krize nezmírní. Pokud si z dnešních problémů uděláme výmluvu pro neúspěch při záchraně životního prostředí, jednoduše si nakupíme větší – a potenciálně katastrofické – problémy na zítřek.
Čína, největší z rozvíjejících se ekonomik, si to jasně uvědomuje. Zdali to chápe také Indie, ve mně probouzí více pochybností. Čína čelí svým vlastním ekologickým rizikům, například nedostatku vody. Nechce dopustit, aby její průmyslová odvětví zastarala a ztratila konkurenční schopnost. Čína bude o globální konsenzus ohledně změny klimatu usilovat. Velkou otázkou zůstává, zda přísnější ekologické normy dokáže zavést napříč celou zemí.
V Americe se také jedná především o problém domácí politiky. Nebude-li dosaženo dohody v kongresu, žádná přínosná nabídka ve věci životního prostředí z Ameriky nepřijde. Možná že úkolem pro letošek bude dosáhnout v Kodani shody, která se nebude příliš opírat o příkazy, ale bude mít dostatečné ambice a bude možné ji skloubit s americkou domácí politickou dohodou, jakmile jí Obama dosáhne.
Veškerá tato citlivá diplomacie ale může ztroskotat, pokud v reakci na rostoucí nezaměstnanost propukne obchodní protekcionismus a zahrne Ameriku, Evropu a Čínu. Právě za takové situace by mohla osudně selhat ekonomická i ekologická agenda.
Mladí i staří by si tedy během nadcházejících vzrušujících, ale nebezpečných let měli držet klobouky. Všichni musíme doufat, že první americký prezident z internetové generace dokáže svou zemi a zbytek lidstva vést do bezpečnější a udržitelnější budoucnosti a prosperity.