0

Poslední setkání lhářů

Summit představitelů zemí skupiny G8, který se koná příští týden, bude pravděpodobně poslední podobnou schůzkou prezidentů George W. Bushe a Vladimira Putina. Při jejich prvním setkání před sedmi lety ve slovinské Lublani se Bush podíval Putinovi do očí a nějakým způsobem v nich neuzřel duši tajného policisty, nýbrž duši ušlechtilého křesťana. Příští týden by oba muže nemělo překvapit, pokud v sobě spatří zrcadlový obraz sebe samotných, poněvadž se oba stali zosobněním arogance moci.

Bush i Putin se dostali k moci v roce 2000, kdy se jejich země zoufale snažily vydobýt si zpět mezinárodní uznání – Rusko po chaosu Jelcinových let a USA po nezdařeném pokusu o obvinění prezidenta Clintona z velezrady. Obě země se domnívaly, že v osobě nového vůdce získávají ztělesnění neškodné průměrnosti. Jakmile se však oba muži ocitli ve vysokém postavení, začali vládnout ze svých výchozích pozic: Bush jako evangelický křesťan přesvědčený, že Bůh stojí na straně Ameriky, a Putin jako absolvent školy KGB přesvědčený, že veškerá moc pramení ze zastrašování a výhrůžek.

A jaký byl výsledek? Se skálopevnou jistotou, že má pravdu, a neochotný vyslechnout argumenty protistrany se Bush nerozpakoval podkopat ve Spojených státech vládu zákona prostřednictvím soudně nepodloženého domácího sledování, nahlodání řádného procesu, obhajoby mučení, ale i uvádění veřejnosti v omyl a odmítání dbát na rady odborníků nebo uznat fakta ležící na stole. Daňovými škrty v roce 2001 počínaje a válkou v Iráku konče vedla Bushe jeho samolibá sebejistota k přesvědčení, že může říkat a dělat cokoliv, aby dosáhl svého.

Škody napáchané Bushovou sebejistotou a sebeklamem ještě umocnilo jeho hrubé přecenění americké moci. Docela jednoduše řečeno si Bush myslel, že Amerika dokáže jeho zahraniční politiku prosadit sama, protože ho nikdo nedokáže zastavit. Zatímco si jeho otec v případě první války v Perském zálivu zajistil podporu celého světa a jednotky z více než dvanácti zemí, syn si myslel, že spojenci jsou spíše přítěží než pomocí a s výjimkou Tonyho Blaira o ně nikterak nestál. O čtyři roky později se Bushova arogance a prolhanost obnažila celému světu včetně americké veřejnosti.