Summit představitelů zemí skupiny G8, který se koná příští týden, bude pravděpodobně poslední podobnou schůzkou prezidentů George W. Bushe a Vladimira Putina. Při jejich prvním setkání před sedmi lety ve slovinské Lublani se Bush podíval Putinovi do očí a nějakým způsobem v nich neuzřel duši tajného policisty, nýbrž duši ušlechtilého křesťana. Příští týden by oba muže nemělo překvapit, pokud v sobě spatří zrcadlový obraz sebe samotných, poněvadž se oba stali zosobněním arogance moci.
Bush i Putin se dostali k moci v roce 2000, kdy se jejich země zoufale snažily vydobýt si zpět mezinárodní uznání – Rusko po chaosu Jelcinových let a USA po nezdařeném pokusu o obvinění prezidenta Clintona z velezrady. Obě země se domnívaly, že v osobě nového vůdce získávají ztělesnění neškodné průměrnosti. Jakmile se však oba muži ocitli ve vysokém postavení, začali vládnout ze svých výchozích pozic: Bush jako evangelický křesťan přesvědčený, že Bůh stojí na straně Ameriky, a Putin jako absolvent školy KGB přesvědčený, že veškerá moc pramení ze zastrašování a výhrůžek.
A jaký byl výsledek? Se skálopevnou jistotou, že má pravdu, a neochotný vyslechnout argumenty protistrany se Bush nerozpakoval podkopat ve Spojených státech vládu zákona prostřednictvím soudně nepodloženého domácího sledování, nahlodání řádného procesu, obhajoby mučení, ale i uvádění veřejnosti v omyl a odmítání dbát na rady odborníků nebo uznat fakta ležící na stole. Daňovými škrty v roce 2001 počínaje a válkou v Iráku konče vedla Bushe jeho samolibá sebejistota k přesvědčení, že může říkat a dělat cokoliv, aby dosáhl svého.
Summit představitelů zemí skupiny G8, který se koná příští týden, bude pravděpodobně poslední podobnou schůzkou prezidentů George W. Bushe a Vladimira Putina. Při jejich prvním setkání před sedmi lety ve slovinské Lublani se Bush podíval Putinovi do očí a nějakým způsobem v nich neuzřel duši tajného policisty, nýbrž duši ušlechtilého křesťana. Příští týden by oba muže nemělo překvapit, pokud v sobě spatří zrcadlový obraz sebe samotných, poněvadž se oba stali zosobněním arogance moci.
Bush i Putin se dostali k moci v roce 2000, kdy se jejich země zoufale snažily vydobýt si zpět mezinárodní uznání – Rusko po chaosu Jelcinových let a USA po nezdařeném pokusu o obvinění prezidenta Clintona z velezrady. Obě země se domnívaly, že v osobě nového vůdce získávají ztělesnění neškodné průměrnosti. Jakmile se však oba muži ocitli ve vysokém postavení, začali vládnout ze svých výchozích pozic: Bush jako evangelický křesťan přesvědčený, že Bůh stojí na straně Ameriky, a Putin jako absolvent školy KGB přesvědčený, že veškerá moc pramení ze zastrašování a výhrůžek.
A jaký byl výsledek? Se skálopevnou jistotou, že má pravdu, a neochotný vyslechnout argumenty protistrany se Bush nerozpakoval podkopat ve Spojených státech vládu zákona prostřednictvím soudně nepodloženého domácího sledování, nahlodání řádného procesu, obhajoby mučení, ale i uvádění veřejnosti v omyl a odmítání dbát na rady odborníků nebo uznat fakta ležící na stole. Daňovými škrty v roce 2001 počínaje a válkou v Iráku konče vedla Bushe jeho samolibá sebejistota k přesvědčení, že může říkat a dělat cokoliv, aby dosáhl svého.