Čas na dosažení úspěchu v Afghánistánu se krátí. Summit NATO v Rize, který proběhne 28. a 29. listopadu, může být poslední příležitostí tuto zemi vytlačit zpět od okraje propasti.
NATO v říjnu převzalo zodpovědnost za zajišťování bezpečnosti v celém Afghánistánu. Ačkoliv 8000 z celkem dvaceti tisíc amerických vojáků v Afghánistánu působí nezávisle, zbytek se připojil k nejambicióznějšímu vojenskému podniku v dějinách NATO, totiž k Mezinárodním silám bezpečnostní pomoci (ISAF).
Každý z 26 spojenců NATO má v Afghánistánu své vojáky, stejně jako dalších 11 zemí. Některé, jako Makedonie a Finsko, patří k aliančnímu programu Partnerství pro mír. Jiné, například Austrálie a Jižní Korea, pocházejí z větší dálky. Vojáci z různých zemí operují téměř jako jediná jednotka se společnými cíli, podobnými metodami, srovnatelnou výstrojí a výzbrojí a vzájemně se doplňujícími schopnostmi. Půlstoletí spolupráce plus dekáda a půl adaptace na nové hrozby a požadavky se teď vyplácejí.
Čas na dosažení úspěchu v Afghánistánu se krátí. Summit NATO v Rize, který proběhne 28. a 29. listopadu, může být poslední příležitostí tuto zemi vytlačit zpět od okraje propasti.
NATO v říjnu převzalo zodpovědnost za zajišťování bezpečnosti v celém Afghánistánu. Ačkoliv 8000 z celkem dvaceti tisíc amerických vojáků v Afghánistánu působí nezávisle, zbytek se připojil k nejambicióznějšímu vojenskému podniku v dějinách NATO, totiž k Mezinárodním silám bezpečnostní pomoci (ISAF).
Každý z 26 spojenců NATO má v Afghánistánu své vojáky, stejně jako dalších 11 zemí. Některé, jako Makedonie a Finsko, patří k aliančnímu programu Partnerství pro mír. Jiné, například Austrálie a Jižní Korea, pocházejí z větší dálky. Vojáci z různých zemí operují téměř jako jediná jednotka se společnými cíli, podobnými metodami, srovnatelnou výstrojí a výzbrojí a vzájemně se doplňujícími schopnostmi. Půlstoletí spolupráce plus dekáda a půl adaptace na nové hrozby a požadavky se teď vyplácejí.