6

Evropská Nemesis Davida Camerona

LONDÝN – Na rozdíl od některých jiných členů britské Konzervativní strany ministerský předseda David Cameron dříve nevzbuzoval dojem, že by byl Evropou posedlý. Nadšením pro Evropskou unii sice nehýřil, ale její údajné ničemnosti mu navenek mysl zaměstnávaly zřetelně méně než mnoha jiným toryům.

Tento pohled na Cameronův postoj je teď stěží udržitelný. Jeho dlouho dozrávající projev o Evropě obsahuje sice prvky, s nimiž se asi mnozí ztotožní, ale zasívá rovněž setbu na vleklou a kousavou debatu – a nejen v Británii. Konzervativci v dolní sněmovně (a ve straně obecněji) chtějí ujištění, že jejich lídr s nimi sdílí nesnášenlivost vůči celému evropskému integračnímu procesu. Nezapomněli mu ani neodpustili jeho „zradu“, když odmítl uspořádat referendum o Lisabonské smlouvě, již podepsal jeho předchůdce Gordon Brown. Jeho projev jim teď možná takové ujištění přinesl.

Cameron pochopitelně ve své straně čelil náročnému úkolu, který vyžadoval, aby učinil prohlášení o své evropské politice. Musel tedy nalézt určité vhodné vyjádření. Potřeboval utišit konzervativce a své domácí kritiky a přitom nedopustit ekonomické a politické zemětřesení, které by přišlo po ohlášení bezprostředního referenda, jež by mohlo vést k vystoupení Spojeného království z EU. Čas, který potřeboval k rozhodnutí o svém projevu, dokládá nesnadnost kvadratury tohoto kruhu.

Jak Cameronův projev ukázal, východisko z dilematu, které zvolil – krátkodobě si zajistit mírové soužití se svými kritiky za cenu, že v dlouhodobém výhledu by mohl zkomplikovat problémy sobě i Británii –, není vůbec nové. Už dříve bylo jasné, že Cameron chce možnost referenda odsunout co možná nejdál do budoucnosti. Myšlenka, že se pokusí nově dojednat podmínky členství Británie v EU, je z jeho dřívějších projevů a rozhovorů také dobře známá.