725a140446f86f880bf8d404_jo4451c.jpg

Účetní bilance arabského jara

KÁHIRA – Loňské události v Egyptě a Tunisku zatáhly oponu za potácejícím se starým pořádkem a uvedly velkou část arabského světa do dlouho očekávané nové éry. Jak ovšem bude tato nová éra vypadat, to je vzhledem k mnoha výzvám, jimž země v regionu dosud čelí, i nadále velmi otevřená otázka.

Starý pořádek, který začal mizet, nezahrnuje pouze bývalé režimy. Transformací prochází celý hodnotový systém regionu – politická kultura utvářená autokracií. Arabští muži a ženy se zbavili pocitu ponížení a méněcennosti, který jim despotismus vnucoval – a který přiživoval zoufalství, vztek, násilí a úzkoprsost.

Tato transformace sice zdaleka není kompletní – může docela dobře trvat celá léta –, ale přesto už začala přinášet ovoce. Kdyby k povstáním v roce 2011 nedošlo, byli bychom dnes svědky dalšího roku autokracie a dalších řečí o dynastickém nástupnictví. Znamenalo by to další ponížení pro obyčejné lidi, kteří nejvíce trpí rostoucí korupcí, zatímco vládní činitelé a jejich sbratření kapitalisté dál odsávají veřejné zdroje.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/ZJBXUfccs