Talent versus kapitál v jedenadvacátém století

ŽENEVA – Když se tvůrci finančních politik pokoušejí podpořit hospodářský růst, zaměřují se téměř bez výjimky na hledání nových způsobů jak uvolnit pouta kapitálu. V minulosti tento přístup fungoval, ale hrozí, že se vezme na lehkou váhu úloha, již při tvorbě a uskutečňování idejí umožňujících růst sehrává talent. Určujícím faktorem – či ochromujícím omezením – inovací, konkurenční schopnosti a růstu přitom v budoucnosti technologických změn a široce rozšířené automatizace nebude pravděpodobně v takovém rozsahu dostupnost kapitálu, ale spíš nabídka kvalifikovaných pracovních sil.

Geopolitické, demografické a ekonomické síly vytrvale přetvářejí trhy práce. Konkrétně technologie mění samotnou podstatu práce, způsobují zastarávání celých sektorů a povolání a zároveň vytvářejí úplně nová odvětví a pracovní zařazení. Podle některých odhadů by do roku 2025 mělo být možné automatizovat polovinu současných profesí. Spekulace, co je nahradí, sahají od předpovědí nečekaných příležitostí po prognózy rozsáhlé nezaměstnanosti, až většinu lidské práce zastanou stroje.

První známky tohoto přeryvu už je vidět. Podle Mezinárodní organizace práce globální nezaměstnanost převyšuje 212 milionů a každoročně bude muset vzniknout dalších 42 milionů pracovních míst, má-li světová ekonomika poskytnout zaměstnanost narůstajícímu počtu nově příchozích na trh práce. Přitom loni 36 % zaměstnavatelů po celém světě hlásilo těžkosti při hledání talentů, což je nejvyšší číslo za sedm let.

https://prosyn.org/GB23WFGcs