4

Nebonitní dlužníci v subsaharské Africe

NEW YORK – Stále větší počet afrických vlád vydává v posledních letech eurobondy (dluhopisy denominované v eurech), čímž diverzifikuje tradiční zdroje financí, jako jsou zvýhodněné půjčky nebo přímé zahraniční investice. Jako první vydala eurobondy v hodnotě 750 milionů dolarů a s kuponem se sazbou 8,5% v říjnu 2007 Ghana, která se tak stala po třiceti letech prvním subsaharským státem kromě Jihoafrické republiky, jenž emitoval dluhopisy.

Tato premiérová subsaharská emise, u níž vznikl čtyřnásobný převis poptávky, vyvolala vlnu suverénních půjček v regionu. Devět dalších zemí – Gabon, Demokratická republika Kongo, Pobřeží slonoviny, Senegal, Angola, Nigérie, Namibie, Zambie a Tanzanie – Ghanu následovalo. Do února 2013 vybralo zmíněných deset států na premiérových emisích suverénních dluhopisů celkem 8,1 miliard dolarů při průměrné lhůtě splatnosti 11,2 let a průměrné úrokové sazbě kuponu 6,2%. Stávající zahraniční dluh těchto zemí přitom vykazoval průměrnou úrokovou sazbu 1,6% při průměrné lhůtě splatnosti 28,7 let.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Není žádným tajemstvím, že suverénní dluhopisy jsou spojené s podstatně vyššími náklady než zvýhodněné půjčky. Proč se tedy stále větší počet rozvojových zemí k emisím suverénních dluhopisů uchyluje? A proč věřitelé náhle pokládají tyto země za atraktivní?

Vzhledem k tomu, že kvantitativní uvolňování stlačilo úrokové sazby na rekordní minima, zní jedno vysvětlení tak, že je to jen další, o něco obskurnější projev honby investorů za výnosem. Nedávné analýzy provedené v rámci zakládání nové rozvojové banky BRICS navíc odhalily žalostnou nedostatečnost oficiální pomoci a zvýhodněných půjček při naplňování afrických infrastrukturálních potřeb, nemluvě o neschopnosti dosáhnout takové úrovně trvalého růstu, jaká je potřebná k podstatnému snížení chudoby.

Kondicionalita a bedlivé monitorování, které jsou obvykle spojené s půjčkami od multilaterálních institucí, kromě toho snižují atraktivitu těchto zdrojů financování. Který politik by nedal přednost penězům, jež mu poskytnou větší svobodu dělat, co se mu zlíbí? Potrvá roky, než se případné problémy projeví – a pak už je bude muset řešit nějaký budoucí politik.

Bude-li se tato nová forma úvěrování opírat o zlepšující se základní ekonomické ukazatele v Africe, je nedávná vlna emisí suverénních dluhopisů vítaným znamením. Vzhledem k historii úvěrových hodnocení soukromého sektoru by se však zde stejně jako jinde měli mít lidé na pozoru. Budují tedy krátkozraké finanční trhy ve spolupráci s krátkozrakými vládami základy příští celosvětové dluhové krize?

Rizika bezpochyby porostou, pokud subnárodní instituce a soukromý sektor získají podobný přístup k mezinárodním kapitálovým trhům, což by mohlo vyústit v nadměrné půjčování. Nigerijské komerční banky už vydaly mezinárodní dluhopisy; v Zambii plánují energetická společnost, provozovatel železnic a silniční stavební firma emisi mezinárodních dluhopisů v hodnotě plných 4,5 miliardy dolarů.

Důkazy o iracionálním hýření nebo tržních očekáváních finanční záchrany se již vrší. Jak jinak lze vysvětlit schopnost Zambie zafixovat si nižší sazbu, než kolik činí výnos z emise španělských dluhopisů, přestože úvěrový rating Španělska stojí o čtyři stupně výše? S výjimkou Namibie mají všichni tito subsaharští emitenti suverénních dluhopisů „spekulativní“ úvěrový rating, což zařazuje jejich emise do kategorie „prašivých dluhopisů“ a signalizuje to značné riziko platební neschopnosti.

Známky napětí z platební neschopnosti už se objevují. V březnu 2009 – necelé dva roky po emisi – se konžské dluhopisy obchodovaly za 20 centů za nominální dolar, což vyšroubovalo výnos na rekordní maximum. V lednu 2011 se Pobřeží slonoviny stalo první zemí po Jamajce z ledna 2010, která vyhlásila neschopnost splácet svůj suverénní dluh.

Gabon v červnu 2012 odložil platbu kuponu u svých dluhopisů o objemu miliardy dolarů, dokud se nevyřeší právní spor, a byl na pokraji neschopnosti splácet. A kdyby se propadly ceny ropy a mědi, mohly by Angola, Gabon, Kongo a Zambie narazit na problémy s obsluhou svých suverénních dluhopisů.

Chtějí-li tyto země zajistit, že se jejich emise suverénních dluhopisů nepromění ve finanční katastrofu, měly by zavést zdravou, dopředu orientovanou a rozsáhlou strukturu řízení dluhu. Nejenže musí výtěžek investovat do správného typu projektů s vysokou návratností, ale také se musí postarat o to, aby si na obsluhu dluhu nemusely znovu půjčovat.

Možná si tyto země mohou vzít ponaučení z hořké zkušenosti Detroitu, který v roce 2005 vydal městské dluhopisy v hodnotě 1,4 miliardy dolarů, aby odvrátil blížící se finanční krizi. Od té doby si město neustále půjčuje, převážně proto, aby obsloužilo dosud nesplacené dluhopisy. Čtyři wallstreetské banky, které Detroitu umožnily emitovat od roku 2005 dluhopisy v celkové hodnotě 3,7 miliardy dolarů, přitom inkasovaly 474 milionů v podobě poplatků za úpis, pojistného a swapů.

Jakmile subsaharské země pochopí rizika spojená s nadměrnými půjčkami soukromého sektoru, nedostatečností úvěrového hodnocení soukromých věřitelů a střety zájmů, které jsou u bank běžné, měly by u těchto půjček stanovit omezení, zejména pokud vykazují značné nepoměry směnného kurzu a splatnosti.

Země, které zvažují, že se připojí k houfu emitentů suverénních dluhopisů, by zase udělaly dobře, kdyby si vzaly ponaučení z až příliš častých dluhových krizí z posledních tří desetiletí. Do budoucna se situace může ještě zhoršit, protože takzvané „supí“ fondy se naučily dokonale využívat států v tísni. Nedávná soudní rozhodnutí ve Spojených státech těmto supům nahrála, což může ještě více ztížit restrukturalizaci dluhů, zatímco nadšení pro finanční záchrany zjevně ochabuje. Mezinárodní společenství se může právem domnívat, že dlužníci i věřitelé byli předem varováni.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Cesty k rozvoji a prosperitě nejsou nikdy snadné ani bezrizikové. Půjčovat si peníze na mezinárodních finančních trzích je však strategie s obrovskými riziky zhoršení a jen omezeným potenciálem ke zlepšení – s výjimkou bank, jež shrábnou poplatky předem. Nezbývá než doufat, že subsaharská Afrika nebude muset zopakovat nákladnou zkušenost, kterou v posledních třech desetiletích udělaly jiné rozvojové země.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.