Standardy nestandardní měnové politiky

PAŘÍŽ – Mezi předními centrálními bankami široce rozšířené zavádění nekonvenčních opatření v oblasti měnové politiky se stalo určujícím rysem globální finanční krize. Zažili jsme podporu úvěrů, úvěrové uvolňování, kvantitativní uvolňování, intervence na měnových trzích a trzích s cennými papíry a poskytování likvidity v cizí měně – abychom jmenovali jen několik přijatých opatření.

Někteří na tyto kroky pohlížejí jako na pokračování standardní politiky jinými prostředky. Jakmile nominální úrokové sazby nelze dále snižovat, centrální banky k určení měnověpolitického postoje využívají jiných nástrojů. Dostaly se do míst, kde končí silnice, a tak přepínají na pohon všech čtyř kol: rozšiřují bilance a nasazují injekce likvidity, aby ovlivnily strukturu výnosů a návratnosti a tím stimulovaly agregátní poptávku. Až se však centrální banky vrátí na silnici – tedy až ustoupí od nestandardních opatření – musí znovu najít svůj směr, nejprve odbouráním nekonvenční politiky a až pak zvýšením úrokových sazeb.

Dovolte mi nabídnout jiný náhled. Řekněme, že klíčové úrokové sazby mají být nastaveny na úrovně považované za vhodné k zachování cenové stability, přičemž se čerpá z pravidelných a komplexních hodnocení ekonomických a měnových podmínek. Při dodržení standardního postupu mohou být úrokové sazby více či méně výrazně kladné, velmi blízké nule či nulové.

https://prosyn.org/bJtvtRCcs