0

Léčba za časů eboly

NEW YORK – V subsaharské Africe by každé dítě s horečkou mělo dostat okamžitou lékařskou péči, aby se předešlo jeho úmrtí na malárii nebo zápal plic. V době, kdy panika ze šíření eboly zachvacuje Libérii – a také Sierru Leone, Guineu a Nigérii –, si však tamní lidé stále více spojují odborníky na klinickou medicínu a zdravotnická zařízení s možným vystavením se této nemoci. Chceme-li zajistit, aby dál vyhledávali péči ve chvíli, kdy ji potřebují, musíme zkvalitnit polní kliniky a investovat do místně najímaných komunitních zdravotníků (CHW), kteří mají přístup ke zranitelným lidem přímo v jejich domovech.

Výskytu eboly dozajista dlouho předcházely nedostatky v liberijském systému zdravotní péče, kdy zhruba 28% ze čtyř milionů obyvatel země postrádá přístup k dostatečným kapacitám. Všeobecná mírová dohoda z Accry z roku 2003 možná ukončila léta občanské války, avšak zanechala v zemi pouhých 51 lékařů a zdecimovanou infrastrukturu.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Vzhledem k velmi malému počtu kvalifikovaných profesionálních zdravotníků vyžaduje náprava zdravotnického systému víc než jen vybudovat po celém liberijském venkově, hustě zalesněném deštnými pralesy, nové nemocnice a kliniky. Liberijská vláda si podobně jako další vlády v subsaharské Africe naštěstí uvědomuje potřebu investovat ve venkovských okrscích do výcviku CHW, kteří budou léčit průjmová onemocnění, zápal plic a malárii – tři hlavní příčiny úmrtí dětí do pěti let věku.

CHW mají už z podstaty hluboké vztahy se svými komunitami včetně tradičních léčitelů, což jim umožňuje pomáhat formálnímu zdravotnickému systému kalibrovat přístup. Mobilní technologie současně usnadňují kontrolu kvality i dohled a poskytují CHW odbornou klinickou podporu.

Liberijské ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s agenturami Organizace spojených národů, agenturou USAID, místními i mezinárodními nevládními organizacemi a soukromými firmami vytvořilo v březnu všeobecný plán rozšíření pro tamní program komunitního zdravotnictví. Krátce poté však vypukla ebola a přesunula pozornost na kliniky, karantény a zprávy o možnostech léčby.

Světová zdravotnická organizace (WHO) hraje stěžejní roli při koordinaci mezinárodní reakce po boku národních vlád, dobročinných skupin typu Lékařů bez hranic a amerických Center pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). V době, kdy epidemie stále sílí, se veřejně-zdravotnická komunita snaží nalézt účinnou reakci s využitím navýšení financí o 100 milionů dolarů na vyslání klinických pracovníků, epidemiologů a dalších expertů.

Abychom to zasadili do kontextu, liberijský plán zveřejněný v březnu odhadoval, že národní síť CHW přijde zhruba na 20 milionů dolarů ročně. Investice do CHW by samozřejmě neměly jít na úkor klíčových veřejně-zdravotnických opatření na zpomalení šíření eboly či na podporu polních klinik. Bez pokračujících investic do CHW, jejichž náklady jsou oproti nákladům na tradiční systémy zdravotní péče skromné, však bude pro mezinárodní společenství a národní vlády obtížné zastavit šíření eboly a dalších ničivých epidemií – a předcházet jejich opětovnému výskytu.

Při budování systému zdravotní péče existují dva základní přístupy. První z nich má nemocnice v centru a kliniky z nich vyzařují směrem ven, zatímco druhý je založený na sociálních sítích a mobilizovaný CHW. Je-li první systém příliš rigidní, nemoci a jejich sociální kontext se vyvíjejí mimo jeho možnosti. Je-li druhý systém příliš flexibilní, narušuje se jeho schopnost vykonávat technicky složitou činnost.

Nalezení správné rovnováhy je obzvláště náročné v oblastech s omezeným přístupem či absencí důvěry. Najít tuto rovnováhu uprostřed epidemie je ještě složitější v důsledku jejího sociálního rozměru. Jinými slovy utvářejí reakci lidí na onemocnění jejich dítěte či rodinného příslušníka zkušenosti jejich přátel a sousedů, dostupnost zdravotnických služeb i názor komunity na tyto služby; tato reakce zase determinuje, jakým způsobem a do jaké míry se nemoc bude šířit.

Jak vysvětlil jeden expert z CDC, CHW představují klíč k zastavení eboly, protože každý, u koho se projeví příznaky této nemoci, se stává „pacientem v podezření“ a všechny jeho kontakty se musí následující tři týdny sledovat. „Každý den s výjimkou neděle hlásí pracovníci své poznatky nadřízenému.“

Jedna organizace s názvem Last Mile Health vybudovala síť 300 CHW, která slouží 30 000 pacientům a poskytuje přístup k základní klinické péči i v tak obtížně přístupných místech, jako je Konobo v Libérii. Díky hybridní struktuře je tato organizace schopná řešit běžné úkoly a současně si zachovat flexibilitu potřebnou k reakci na mimořádný vývoj událostí.

S blížícím se obdobím dešťů, jež hrozí usnadnit výskyt řady různých epidemií zahlcujících kapacity systému zdravotní péče, se potřeba mobilizovat, vyškolit a vybavit občany k reakci stává ještě naléhavější. To vyžaduje kombinaci cílené rozvojové pomoci, domácích investic, expertní podpory a terénních perspektiv ze subsaharských zemí, která již úspěšné rozšířila sítě CHW.

Totéž platí o všech státech s aktivními případy eboly. Tyto země již za podpory organizací stojících za kampaní Milion CHW pracují na rozšíření počtu CHW. Potřebují však větší podporu, přičemž mezinárodní agentury a rozvojové banky se dál příliš zaměřují na omezení epidemie eboly a nenabízejí potřebné zázemí.

Fake news or real views Learn More

Mezinárodní organizace si musí uvědomit, že není nutné, aby si vybíraly mezi podporou tradičních investic do zdravotní péče a investic do krizové reakce. Jedinou cestou, jak odvrátit budoucí epidemie, jsou dlouhodobé investice do důvěryhodných systémů zdravotní péče. Jinak budou obyvatelé subsaharské Afriky navždy zápolit s překonáváním zdravotnických krizí, jimž se mohli vyhnout.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.