18

Ne až tak vysoké náklady brexitu

BRUSEL – Rozhodnutí britských občanů o „brexitu“ z Evropské unie se může stát největší „neudálostí“ letošního roku. Kromě slabší libry a nižších úrokových sazeb ve Velké Británii nemá referendum žádný trvalý dopad. Finanční trhy pár týdnů po hlasování vrávoraly, ale od té doby se opět zotavily. Spotřebitelské výdaje zůstávají nedotčené. Ještě překvapivější je, že navzdory nejistotě ohledně budoucích obchodních vztahů mezi Británií a EU zůstaly konzistentní také investice. Byly tedy náklady brexitu zveličené?

Ne tak docela. Velká Británie může ještě stále přijít kvůli brexitu o předpokládaných 2-3% HDP. Tyto ztráty však nezpůsobí prvotní hlasování o odchodu, nýbrž opuštění jednotného trhu a může k nim docházet během delšího období. Pokud se z odchodu stane desetiletý proces, pak se ztráty rozprostřou do tohoto období, takže Británie bude v průměru tratit 0,2-0,3% HDP ročně.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Pro Velkou Británii by to mohla být velmi dobrá zpráva. Díky slabší měně by země mohla těžit ze zvýšení exportní konkurenceschopnosti, která by mohla vyvážit tyto přírůstkové ztráty i přechodnou investiční slabost, jež pravděpodobně nastane.

Prvotní ránu spojenou s brexitem utlumí i další faktory. V posledních dvou desetiletích transformovala Británie svou ekonomiku tak, aby podporovala bezpříkladnou specializaci v oblasti služeb. V polovině 90. let byl vývoz zboží třikrát důležitější než vývoz služeb a většina britského exportu putovala do EU. Dnes Británie vyváží především služby – a většinou na trhy mimo EU.

UK exports share of GDP

V důsledku toho je dnes vnitřní zbožní trh pro Velkou Británii mnohem méně důležitý než pro jiné země EU. Přidaná hodnota obsažená v exportu britského zboží do EU činí jen asi 5% HDP – několikrát méně než například u Německa. A britský export do nečlenských zemí EU představuje zhruba 7% HDP.

Posun exportu britského zboží v neprospěch EU odráží změnu zdrojů hospodářského růstu, kdy převahu získává především Asie. I jiné členské státy EU do jisté míry přesunuly export svého zboží mimo Evropu, avšak v Británii je tento efekt nejvýraznější.

Skutečnost, že se dnes Velká Británie více opírá o přístup na světové trhy než o přístup na vnitřní trh EU, dozajista přispěla k odhlasování brexitu, neboť minimalizovala oběti, které by země musela přinést, aby získala zpět kontrolu nad žhavými tématy typu imigrace. Svou roli sehrálo i přesvědčení, že by si Británie dokázala zajistit lepší přístup na světové trhy sama než jako součást EU.

Právě zde však sázka na brexit začíná být riskantnější. Schvalování obchodních dohod bude pro Británii jistě snazší než pro EU, která vyžaduje souhlas 30 parlamentů (včetně několika regionálních). Politické zádrhele, jež zbrzdily schvalování relativně méně významné dohody o volném obchodu s Kanadou, tento problém dobře ilustrují. Velká Británie však bude mít zároveň při vyjednávání menší páky než EU, zejména ve vztahu k velkým rozvíjejícím se ekonomikám.

Stejně tak se Británie nemusí obávat obrovských změn své schopnosti exportovat služby do EU, která v současnosti představuje přibližně 40% celkového britského exportu, jelikož vnitřní trh služeb EU není ani zdaleka otevřený už dnes. Existuje však jedna výjimka: finanční služby. A je to výjimka pořádná.

V současné situaci představují finanční služby zhruba třetinu celkového britského exportu služeb a dvě třetiny celkového přebytku služeb, z něhož Británie potřebuje splácet deficit v sektoru zboží. A úspěch tohoto odvětví je přinejmenším zčásti důsledkem britského členství v EU.

Specializace britské ekonomiky a jejích vnějších účtů na finanční služby (a služby obecně) začala v 90. letech, kdy se na základě programu vnitřního trhu liberalizoval pohyb kapitálu. A urychlila se po zavedení společné měny, která v kombinaci s odstraněním překážek pro přeshraniční kapitálové toky a s globálním úvěrovým boomem podpořila koncentraci mnoha typů masových finančních služeb v londýnské City.

Finanční sektor má přirozený sklon vytvářet shluky a Londýn – kde se mluví anglicky a kde je právní systém efektivní, trhy práce flexibilní a regulační režim relativně hladký – nabízel značné výhody. Přidejme k tomu unijní systém „pasů“, který umožňuje bankám se sídlem v Londýně prodávat své služby přímo do celé EU, a růst sektoru finančních služeb v tomto městě náhle začne být veskrze logický – stejně jako fakt, že občané Londýna v drtivé většině hlasovali proti brexitu.

Přesto zůstává realitou, že většina výhod, které učinily z Londýna centrum finančních služeb, přetrvá i po brexitu. A ztráta „pasu“ může být vyvážena zakládáním poboček nebo překlenovacích mostů uvnitř EU, například v Dublinu, Frankfurtu či Paříži. Londýnský sektor finančních služeb by proto mohl brexit přežít, ačkoliv je nepravděpodobné, že si dokáže zachovat někdejší sílu.

Bez ohledu na to, co Velká Británie s EU vyjedná, pravděpodobně bude muset změnit svůj růstový model a pravděpodobně to bude muset udělat mimo jiné prostřednictvím mírného oživení výroby. Vzhledem k desítky let trvajícímu poklesu britské výroby se to lehko řekne, ale hůř realizuje. Pokud se však Británii nepodaří tuto novou rovnováhu nalézt, pak mohou být dlouhodobé náklady brexitu nakonec podstatně vyšší než současné odhady.

Expanze sektoru finančních služeb – jenž vytváří sice nepočetná, ale velmi dobře placená pracovní místa – přispěla k růstu nerovnosti příjmů, která je v Británii výraznější než kdekoliv jinde v EU. A nerovnost pomohla rozdmýchat všeobecnou frustraci z globalizace a z takzvaných „etablovaných elit“, která zajistila stoupencům brexitu vítězství.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Jedna z hlavních ekonomických výhod britského členství v EU tak vlastně dovedla Brity k tomu, aby celý projekt odmítli. Otázka zní, zda ekonomické změny, které si brexit nutně vyžádá, přinesou britským zaměstnancům takové výhody, jaké jim slibovala kampaň za vystoupení. Odpověď zatím zdaleka není zřejmá.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.