Ačkoliv může trvat celé dny, nebo dokonce týdny, než budou těsné prezidentské volby v Mexiku oficiálně uzavřeny, zdá se téměř jisté, že se příštím prezidentem země stane pravicový liberální kandidát Felipe Calderón. Ten možná nezvítězil o více než jeden procentní bod a jeho 36% hlasů lze stěží nazvat silným mandátem. Jeho soupeři budou výsledky zpochybňovat na ulicích, u soudů i na politickém kolbišti a také v Kongresu bude Calderón čelit silné, byť rozpolcené opozici. Vyhrát je přesto lepší než prohrát a Mexiko je dnes na tom lépe než včera, kdy si mnozí lidé mysleli, že voliči drtivou většinou hlasů zvolí do funkce levicového populistického kandidáta Andrése Manuela Lópeze Obradora.
Calderón znamená kontinuitu; právě ta ho pravděpodobně vynesla do funkce a právě tu Mexiko potřebuje. Mexičtí voliči nakonec „neskočili“ na lest Lópeze Obradora. Jeho postoj byl prostý: Mexiko je dnes v bezvýchodné situaci, vyhoďme darebáky, kteří za to nesou zodpovědnost, a nahraďme je vůdci, již budou zastupovat chudé a pomáhat jim – chudí totiž stále tvoří polovinu mexické populace.
Nehledě na skutečnost, že tento popis je značně, ne-li zcela nepřesný, voliči rozhodli, že tím posledním, kdo by podle nich měl současnou situaci napravovat, jsou… ti, kdo ji především způsobili. López Obrador se obklopil někdejšími vysoce postavenými činiteli z administrativ Echeverríi (1970-1976), Lópeze Portilla (1976-1982), De la Madrida (1982-1988) a Salinase de Gortariho. Na voliče to však jednoduše neplatilo.
Ačkoliv může trvat celé dny, nebo dokonce týdny, než budou těsné prezidentské volby v Mexiku oficiálně uzavřeny, zdá se téměř jisté, že se příštím prezidentem země stane pravicový liberální kandidát Felipe Calderón. Ten možná nezvítězil o více než jeden procentní bod a jeho 36% hlasů lze stěží nazvat silným mandátem. Jeho soupeři budou výsledky zpochybňovat na ulicích, u soudů i na politickém kolbišti a také v Kongresu bude Calderón čelit silné, byť rozpolcené opozici. Vyhrát je přesto lepší než prohrát a Mexiko je dnes na tom lépe než včera, kdy si mnozí lidé mysleli, že voliči drtivou většinou hlasů zvolí do funkce levicového populistického kandidáta Andrése Manuela Lópeze Obradora.
Calderón znamená kontinuitu; právě ta ho pravděpodobně vynesla do funkce a právě tu Mexiko potřebuje. Mexičtí voliči nakonec „neskočili“ na lest Lópeze Obradora. Jeho postoj byl prostý: Mexiko je dnes v bezvýchodné situaci, vyhoďme darebáky, kteří za to nesou zodpovědnost, a nahraďme je vůdci, již budou zastupovat chudé a pomáhat jim – chudí totiž stále tvoří polovinu mexické populace.
Nehledě na skutečnost, že tento popis je značně, ne-li zcela nepřesný, voliči rozhodli, že tím posledním, kdo by podle nich měl současnou situaci napravovat, jsou… ti, kdo ji především způsobili. López Obrador se obklopil někdejšími vysoce postavenými činiteli z administrativ Echeverríi (1970-1976), Lópeze Portilla (1976-1982), De la Madrida (1982-1988) a Salinase de Gortariho. Na voliče to však jednoduše neplatilo.