3

Světlá budoucnost Manchesteru

MANCHESTER – Jsem Manchestřan. Hrdě se hlásím k britskému Manchesteru, přestože tam trvale nežiji od doby, kdy jsem v 18 letech odešel na univerzitu. Narodil jsem se v Nemocnici sv. Marie nedaleko centra města, vyrůstal jsem na příjemném předměstí v jižním Manchesteru a chodil na běžnou základní školu v blízkém, drsnějším sousedství, než jsem nastoupil na střední školu ve čtvrti Burnage. Osmatřicet let od mé docházky do Burnage zřejmě školu navštěvoval také Salman Abedi, podezřelý z bombového útoku v Manchesterské aréně.

Abediho ohavný čin, jejž si na své konto nárokuje Islámský stát, je patrně horší než strašlivý bombový útok Irské republikánské armády, který před 21 lety zničil části centra města a který podle mnoha lidí sehrál klíčovou úlohu v manchesterském obrození. Tehdy alespoň útočníci vydali 90 minut před výbuchem výstrahu, která přispěla k tomu, že nedošlo k obětem na životech. Abediho barbarský čin naproti tomu zabil nejméně 22 lidí, včetně mnoha dětí.

V posledních letech se výrazně podílím na strategických aspektech ekonomického oživení manchesterské aglomerace. Předsedal jsem ekonomickému poradnímu sboru Rady Velkého Manchesteru a poté jsem působil jako předseda Komise pro růst měst, která prosazovala program „Northern Powerhouse“ (Severní hospodářský motor) usilující o propojení měst britského severu do soudržné ekonomické jednotky. Následně jsem krátce vstoupil do vlády Davida Camerona, abych přispěl k realizaci raných fází Severního hospodářského motoru.

Nikdy jsem v Manchesterské aréně nenavštívil žádný koncert, ale zdá se, že to je pro město skvělý prostor. Tak jako se Manchesterské letiště propracovalo v dopravní centrum obsluhující oblast Severního hospodářského motoru, plní aréna podobnou úlohu, co se týče živé zábavy. Jak naznačují smutné zprávy o lidech postižených útokem, návštěvníci pocházeli z mnoha částí severní Anglie (a z míst vzdálenějších).

V uplynulých několika letech se Manchesteru dostalo mnoho chvály za jeho ekonomické obrození, včetně umístění v zeměpisném středu Severního hospodářského motoru, a jsem si jistý, že to bude pokračovat. Úrovně zaměstnanosti a regionální průzkumy mezi manažery nákupu ve firmách ukazují, že větší část uplynulých dvou let byla ekonomická hybná síla na severozápadě Anglie silnější než v zemi jako celku, včetně Londýna. Těžko z toho vyvodit, zda je to díky politice Severního hospodářského motoru; ať už je ale příčina jakákoli, je nesmírně vítané a důležité trend zachovat.

K mému občasnému podráždění se mnozí lidí stále ptají, k čemu vlastně Severní hospodářský motor je. Ve svém jádře reprezentuje hospodářský prostor mezi Liverpoolem na západě, Sheffieldem na východě a Leedsem na severovýchodě, v jehož středu je Manchester. Vzdálenost z Manchesteru do centra kteréhokoli z těchto ostatních měst, necelých 40 mil (64 kilometrů), je kratší než linky Central, Piccadilly nebo District v londýnském metru. Lze-li 7-8 milionů lidí žijících v těchto městech – a řadě městeček, vesnic a dalších sídel mezi nimi – propojit pomocí infrastruktury, mohou ve svých úlohách spotřebitelů a producentů fungovat jako jednotný celek.

Severní hospodářský motor by pak přinesl opravdovou strukturální změnu v britské ekonomice. Stal by se vedle Londýna druhou dynamickou hospodářskou zónou, která se projevuje v globálním měřítku. Právě tato jednoduchá premisa vedla předchozí vládu k tomu, že mé úvahy začlenila do jádra svých ekonomických politik, a tady ve Spojeném království i v zahraničí dodala Severnímu hospodářskému motoru takovou přitažlivost pro podnikatele.

Je to senzační vyhlídka, a přestože program neexistuje ještě ani tři roky, jsou vidět známky pokroku. Vzhledem k obecnějším ekonomickým přínosům shlukování lze navíc zásady Severního hospodářského motoru rozšířit na celý sever Anglie, v neposlední řadě na Hull a severovýchod. Poznávacím znakem Severního hospodářského motoru je ale oblast, již často neuhlazeně nazývám „Man-Sheff-Leeds-Pool“. K prvním, komu přináší prospěch, nesporně patří Manchester, ležící v srdci tohoto území.

Přesto místním politickým lídrům, lidem z podnikatelské sféry a filantropického světa a dalším často říkám, že pokud z regionální dynamiky nebudou těžit oblasti ležící mimo bezprostřední okolí centrálního Manchesteru, úspěch Velkého Manchesteru nebude ani zdaleka úplný. Každý, kdo pohlédne jen málo přes míli na sever, jih, východ nebo západ od manchesterského Albertova náměstí – natožpak na ne zcela sousední města jako Oldham a Rochdale – uvidí, že je třeba zlepšit mnohé, včetně vzdělávání, učňovství a inkluzivity, aby byl zajištěn dlouhodobý úspěch.

Ať už měl 22letý Abedi, který se zjevně odpálil vedle nevinných obětí, jakýkoli pokřivený motiv, světlou, nadějnou budoucnost Manchesteru jeho odsouzeníhodný čin neposkvrní. Netvrdím, že rozumím světu terorizmu, ale vím, že ti, kdo žijí v Manchesteru, jeho okolí a v ostatních městech, se potřebují cítit součástí své komunity a mít společné aspirace. U obyvatel, kteří se identifikují se svým společenstvím, je méně pravděpodobné, že by jej poškozovali – naopak je pravděpodobnější, že aktivně přispějí k jeho čerstvému elánu.

Manchester dnes víc než kdy dřív potřebuje vizi, již poskytuje Severní hospodářský motor. Jedná se o vizi, jejíž napodobení by prospělo i dalším městům a regionům.

Z angličtiny přeložil David Daduč