Kdyby tisíc modelů růstu...

V posledních desetiletích pouští kořeny zjednodušující pohled na zásady, jimiž se řídí teorie a praxe rozvoje. Ve své obnažené podobě tento názor tvrdí, že k růstu jsou zapotřebí dvě věci: cizí technologie a dobré instituce. Neschopnost růst lze pak přisoudit jednomu ze dvou chorobných stavů (případně oběma naráz). První z nich nazvěme patologickým stavem "ochrany", kdy vlády maří pokrok omezováním přístupu k zahraničním investicím a kapitálu. Druhou patologií je pak "korupce", kdy politikové nerespektují vlastnická práva a právní řád.

Přirozeným lékem na tyto patologické stavy je, jak se tvrdí, ekonomická otevřenost a dokonalejší firemní řízení a správa. V posledních patnácti letech se tudíž reformy, jež se na firemní řízení a na otevřenost zaměřují, staly základním kamenem rozvojové strategie snad ve všech zemích světa.

Praktické zkušenosti však tento koncept potvrzují přinejmenším rozpačitě. Vezměme například Latinskou Ameriku, kde se s takzvaným washingtonským konsensem souhlasilo mnohem nadšeněji než ve kterémkoli jiném koutu světa. Soudě dle nazírání tohoto konsensu na tom byla politika v latinskoamerické oblasti v 90. letech lépe než kdy dřív, a přesto jen málokterá země v tomto regionu rostla rychleji než v době před rokem 1980.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/k87wUfv/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.