0

Okamžik libanonského rozhodnutí

Libanon je na historickém rozcestí. Může se rozhodnout, že Střední východ povede buď směrem k životaschopné demokracii, kde vedle sebe žijí různé sekty, anebo zpět ke zkorumpované domácí politice v cizím područí. Druhá volba by snadno mohla vyústit v občanské střety a možná v další občanskou válku.

V současnosti se poprvé v moderních dějinách země společně scházejí libanonští političtí lídři, aniž by se do věci vměšovala Sýrie, Francie nebo Spojené státy. Účastní se všichni, od Saada Harírího, syna našeho zavražděného ministerského předsedy Rafíka Harírího, až po vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, aby otevřeně diskutovali otázky, jež naši zemi rozdělují, a totéž platí pro vůdce libanonských šíitských, sunnitských, řeckých pravoslavných, maronitských a drúzských obcí.

Tento národní dialog, vedený za bezpečnostních opatření, jež v podstatě uzavřela centrum Bejrútu, započal 2. března a očekává se, že bude trvat až deset dní. Jeden aktér ovšem chybí: Emil Lahúd, který si právem syrské moci nárokuje libanonské prezidentství. Lahúdova nepřítomnost nepřekvapuje, neboť probíhající diskuse se věnují osudu jeho nezákonného prezidentství a tomu, jak se vymanit z mrtvého bodu, do něhož zemi jeho setrvání v úřadu uvrhlo.

Ba tak jak je prázdné Lahúdovo křeslo při rozhovorech, tak je – v očích světa a podle 150 let staré ústavy země – prázdný libanonský prezidentský úřad. Neobsazený je už od září 2004, kdy si Lahúd, opřen o Sýrii, vynutil na libanonském parlamentu, který volí prezidenta, prodloužení svého šestiletého funkčního období.