2

Potraviny pro všechny

LONDÝN – Ceny potravin se v posledních deseti letech zdvojnásobily, a potravinová bezpečnost se tak opět vrátila do mezinárodní agendy. Jak dokáže svět vyprodukovat více potravin, aby uživil další miliardu lidí? Jak lze zvýšit zemědělské výnosy? Jaký je nejlepší způsob rozvoje akvakultury (obhospodařování vodních ploch)?

Toto zaměření na nabídkovou stranu bohužel opomíjí polovinu problému. Svět už dnes produkuje více než dvojnásobek objemu kalorií, který lidská populace vyžaduje. Odhadem jedna třetina celosvětové produkce potravin se vyplýtvá. V chudých zemích je ztráta potravin dána nevhodným skladováním a mezerami v nabídkovém řetězci (například absencí chlazení); také v bohatých státech se potraviny vyplýtvají v nabídkovém řetězci, ale spoustu jídla navíc vyhodí spotřebitelé.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

V mnoha případech přitom není hlavním důvodem hladu a nedostatečné výživy absence potravin na trhu, nýbrž chudoba. Miliony lidí si jednoduše nemohou dovolit potraviny, které potřebují, což by možná platilo i v případě zvýšení jejich nabídky. Jedním z nejnaléhavějších úkolů potravinové bezpečnosti je proto náprava poptávkové strany tak, aby se výživné jídlo dostalo k chudým lidem – zejména k matkám a dětem, které jsou nejzranitelnější.

K řešení může přispět široká paleta iniciativ. Na mikroúrovni lze například potravinovou bezpečnost zvýšit prostřednictvím programů, které poskytují bezplatné jídlo zranitelným populačním skupinám. Projekty poskytující bezplatné jídlo školákům nejen pomáhají nasytit mládež, ale zároveň motivují rodiče k tomu, aby drželi děti na škole.

Podobné iniciativy jsou obzvláště úspěšné, pokud je doplňují programy poskytující přístup k čisté vodě, energii, bezpečným kuchyňským kamnům a tak dále. Další součástí řešení jsou kroky vedoucí k omezení průjmových onemocnění – aby si děti udržely nutriční hodnotu toho, co jedí.

Ve velmi chudých zemích a regionech, kde si lidé nemohou dovolit nakupovat potraviny na světových trzích, by se samozřejmě neměla zanedbávat nabídková strana. Zvýšení výnosů místně pěstovaných základních potravin (tedy nikoliv tržních plodin) by zvýšilo soběstačnost a posílilo odolnost ve chvílích, kdy jsou mezinárodní ceny potravin vysoké.

Současně s tím je nutné nalézt rovnováhu mezi vyšší zemědělskou produkcí a s ní spojenými ekologickými a sociálními náklady. V Jižní Americe, jihovýchodní Asii a střední Africe se výkony v současnosti zvyšují zejména kácením tropických pralesů a kultivací pastvin a mokřadů. Takový přístup přispívá ke klimatickým změnám, narušuje hydrologické cykly a způsobuje degradaci půdy, kteréžto jevy podkopávají schopnost naší planety dlouhodobě produkovat potraviny.

Budou-li současné trendy pokračovat, pak do konce století vyhyne většina zbývajících světových druhů a ze všech faktorů podílejících se na tomto úpadku bude nejvýznamnější produkce potravin. Více než 80% všech ohrožených ptáků a savců totiž ohrožuje trvale neudržitelné využívání půdy v důsledku zemědělské expanze.

Poučení je zřejmé: měli bychom zaměřit pozornost na zefektivnění produkce, omezení plýtvání a řešení problému trvale neudržitelné spotřeby.

Omezení plýtvání potravinami by mohlo do roku 2030 celosvětově ušetřit přes 250 miliard dolarů – což je ekvivalent 65 milionů hektarů zemědělsky využívané půdy. Vybudování nabídkového řetězce s moderními skladovacími prostory s kontrolovanou teplotou a kapacitou 30 000 tun v Číně by po dobu příštích 20 let stálo více než 100 milionů dolarů ročně. Mnoho rozvojových zemí na takové investice do budoucna jednoduše nemá peníze. Při správném zaměření by však i s mnohem skromnějšími prostředky mohly dramaticky zlepšit kvalitu obilných sil, kde se více než 30% potravin – obvykle umístěných blízko chudých venkovských populací – zkazí tak, že nejsou způsobilé k lidské spotřebě.

Už dnes existují některé pozitivní trendy, které by se měly celosvětově využít. Domácnosti ve Velké Británii snížily v posledních několika letech plýtvání potravinami o 21% a potravinářský průmysl zeštíhlil své odpadní toky o 8%. Veřejnost dnes jeví větší ochotu zříci se kosmetické dokonalosti: nejrychleji rostoucím sektorem na britském trhu čerstvých výrobků je „ošklivé“ ovoce a zelenina, čímž se jen v loňském roce ušetřilo 300 000 tun produktů, které by se jinak vyhodily jen proto, že mají nesprávný tvar nebo velikost.

Terčem velké úzkosti je dnes rostoucí poptávka po mase a mléčných výrobcích v Číně a Indii. Ve Spojených státech a v Evropě je však spotřeba masa na obyvatele oproti oběma zmíněným zemím stále více než trojnásobná.

Kromě snížení konzumace masa je zapotřebí upravit jeho produkci tak, aby efektivněji využívala zdroje. V minulosti se skot, ovce a kozy pásly na trávě a dalších energetických zdrojích nevhodných pro člověka, zatímco prasata a kuřata se živily odpadem, což přispívalo k celkové dostupnosti potravin. Dnes se třetina veškeré orné půdy využívá k pěstování plodin určených ke krmení dobytka, nikoliv k pěstování základních potravin pro lidi. Bohatí si tyto plodiny kupují proto, aby jimi krmili svá zvířata, a vytlačují z trhu chudé, kteří by je chtěli koupit pro své děti.

Ekologický program Organizace spojených národů odhaduje, že využíváním většího množství vedlejších produktů a odpadu ke krmení dobytka by se mohlo na světových trzích uvolnit takové množství jídla, že by dokázalo nasytit další tři miliardy lidí. Kampaň s názvem Pig Idea vyzývá Evropskou unii a některé státy USA ke zrušení legislativy zakazující využívání odpadních potravin ke krmení prasat a kuřat kvůli riziku onemocnění zvířat. Tato rizika lze efektivně řídit prostřednictvím správných léčebných systémů (jako je tomu v Japonsku a Jižní Koreji). Mělo by to obrovský ekologický, ekonomický a sociální přínos.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Zeměkoule je schopna nasytit každého. Neschopnost řešit problémy týkající se nabídkové i poptávkové strany je projevem až groteskně špatného hospodaření a zločinem na chudých lidech světa, ostatních biologických druzích i budoucích generacích.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.