PRINCETON – Razie řecké vlády proti krajně pravicové straně Zlatý úsvit oživila palčivou otázku, u které už se zdálo, že s koncem studené války vymizela: existuje v liberálních demokraciích místo pro zjevně nedemokratické strany?
Liberální demokracie samozřejmě cítí ohrožení už od pádu komunismu v roce 1989 – avšak zejména ze strany zahraničních teroristů, kteří nemají sklon zakládat politické strany a vysedávat v parlamentech zmíněných zemí. Měly by se tedy extremistické strany, které se snaží soutěžit uvnitř demokratického rámce, postavit mimo zákon, anebo by takové omezení svobody projevu a sdružování podkopalo samotný tento rámec?
Především je klíčové, aby se taková rozhodnutí svěřila nestranickým institucím, jako jsou ústavní soudy, a nikoliv politickým stranám, jejichž nejvyšší představitelé budou vždy cítit pokušení zakazovat vlastní konkurenty. Kroky proti Zlatému úsvitu jsou bohužel identifikovány především se zájmy tamní vlády a nejsou vnímány jako výsledek pečlivého nezávislého úsudku.
PRINCETON – Razie řecké vlády proti krajně pravicové straně Zlatý úsvit oživila palčivou otázku, u které už se zdálo, že s koncem studené války vymizela: existuje v liberálních demokraciích místo pro zjevně nedemokratické strany?
Liberální demokracie samozřejmě cítí ohrožení už od pádu komunismu v roce 1989 – avšak zejména ze strany zahraničních teroristů, kteří nemají sklon zakládat politické strany a vysedávat v parlamentech zmíněných zemí. Měly by se tedy extremistické strany, které se snaží soutěžit uvnitř demokratického rámce, postavit mimo zákon, anebo by takové omezení svobody projevu a sdružování podkopalo samotný tento rámec?
Především je klíčové, aby se taková rozhodnutí svěřila nestranickým institucím, jako jsou ústavní soudy, a nikoliv politickým stranám, jejichž nejvyšší představitelé budou vždy cítit pokušení zakazovat vlastní konkurenty. Kroky proti Zlatému úsvitu jsou bohužel identifikovány především se zájmy tamní vlády a nejsou vnímány jako výsledek pečlivého nezávislého úsudku.