Válka a násilí mají vždy přímý dopad na volby. Války vyvolávají dramatické posuny voličských preferencí a radikální předáci a strany často vykazují po vlně ostrého násilí mnohem lepší volební výsledky než v normálních dobách. Menšinovým etnickým skupinám se proto mnohdy daří vychýlit rovnováhu moci mezi hlavními konkurenčními silami.
Zdá se, že přesně to se stalo i v právě skončených volbách v Izraeli. Pravicová strana Likud Benjamina Netanjahua a ještě pravicovější Avigdor Lieberman se svou stranou Jisrael Bejtejnu (Izrael náš domov) dosáhli dominantního výsledku, který odsunul Stranu práce – vůdčí politické uskupení po celou dobu izraelských dějin – na neuspokojivé čtvrté místo.
Během celé kampaně se izraelští předáci předháněli, kdo z nich naloží razantněji (čti násilněji) s Palestinci. Ti po izraelském útoku doufali, že si Izrael zvolí vůdce, jenž se zaměří na potřebu ukončit utrpení, zrušit obléhání a zahájit obnovu. Zdá se, že se stal pravý opak.
Válka a násilí mají vždy přímý dopad na volby. Války vyvolávají dramatické posuny voličských preferencí a radikální předáci a strany často vykazují po vlně ostrého násilí mnohem lepší volební výsledky než v normálních dobách. Menšinovým etnickým skupinám se proto mnohdy daří vychýlit rovnováhu moci mezi hlavními konkurenčními silami.
Zdá se, že přesně to se stalo i v právě skončených volbách v Izraeli. Pravicová strana Likud Benjamina Netanjahua a ještě pravicovější Avigdor Lieberman se svou stranou Jisrael Bejtejnu (Izrael náš domov) dosáhli dominantního výsledku, který odsunul Stranu práce – vůdčí politické uskupení po celou dobu izraelských dějin – na neuspokojivé čtvrté místo.
Během celé kampaně se izraelští předáci předháněli, kdo z nich naloží razantněji (čti násilněji) s Palestinci. Ti po izraelském útoku doufali, že si Izrael zvolí vůdce, jenž se zaměří na potřebu ukončit utrpení, zrušit obléhání a zahájit obnovu. Zdá se, že se stal pravý opak.