Írán versus Británie: kdo „ucukl“?

Komentátoři sice obviňují Británii, že minulý týden kapitulovala před Íránem a umožnila mu pokořující vítězství, aby dosáhla propuštění 15 britských námořníků, ovšem zdá se, že ve skutečnosti tomu bylo spíše naopak. Abychom však pochopili důvod, musíme se podívat na širší obrázek vnitřní íránské politiky, na jejímž pozadí se krize odehrávala.

Náš problém s Íránem je ve skutečnosti problémem s Islámskými revolučními gardami (IRGC nebo v perštině Pazdarán) a s nimi spřátelenými institucemi, jako jsou milice Basídž. Ty jsou „mocenskými“ organizacemi, které slouží jako politická základna pro konzervativce v Íránu. Výměnou za podporu IRGC umožnili někdejší íránský prezident Akbar Hášemí Rafsandžání a nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí této organizaci, aby přerostla v poloautonomní stát ve státě. Dnes je to velký a rozbujelý podnik, který ovládá vlastní zpravodajskou službu, výrobní základnu i dovozní a vývozní společnosti, podobně jako ruská FSB nebo čínská armáda. Současný Ahmadínežádův režim přidělil po svém nástupu k moci společnostem napojeným na IRGC miliardové zakázky bez výběrového řízení, čímž ještě umocnil již tak rozšířený názor íránské veřejnosti, že je zkorumpovaný.

Všeobecně se věří, že nejvyšší vůdce Chameneí uvedl současného potrhlého prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda do úřadu coby protiváhu k bývalému prezidentovi Rafsandžánímu a od té doby tohoto rozhodnutí lituje, neboť Ahmadínežád začal mudrovat o holocaustu a uvrhuje Írán do stále hlubší izolace. Současný prezident pochází z řad IRGC (konkrétně z Ramazánské jednotky sboru Kuds) a využil této organizace i milicí Basídž k tomu, aby mu pomohly upevnit moc tažením proti liberálnějším politickým oponentům.

https://prosyn.org/yaHWWs4cs