7

Křemíkové údolí, nebo Poptávková hora?

BELLEVUE, WASHINGTON – Každý chce vědět, jak vybudovat nové Silicon Valley neboli Křemíkové údolí: centrum inovací, které bude přitahovat znalosti a kapitál a vytvářet pracovní místa, nové firmy i celé nové průmyslové sektory. Vlády rozvinutých zemí se předhánějí v dotacích do technologií, které by se mohly stát budoucím trhákem. Politici v zemích s rozvíjejícími se trhy zase doufají, že pobídky typu daňových úlev a bezplatných pozemků přimějí inovátory k tomu, aby se v těchto zemích usadili a prosperovali. Většina těchto dobře míněných plánů však postrádá jednu základní složku: poptávku.

Poptávka po inovacích v konkrétních technologických oblastech je společným jmenovatelem v pozadí všech center špičkových technologií a také většiny důležitých vynálezů. Převratné objevy, jako byla antibiotika nebo automobily, reagovaly na akutní potřebu pociťovanou obrovským počtem spotřebitelů. Vládní projekty typu amerického programu Apollo – realizovaného s cílem dostat člověka na Měsíc – táhly poptávku po základnějších technologiích (což jsou jednoduše řečeno vynálezy, které dosud nikdo nepoptával).

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

I samotné Silicon Valley vzniklo na základě poptávky. Americké ministerstvo obrany napumpovalo desetimiliardy dolarů do kontraktů na mikroelektroniku – tato investice vykompenzovala inovátorům riziko a současně vytvořila infrastrukturu, která mohla podpořit růst nových firem.

Poptávka však může mít různé podoby a je poučné blíže prozkoumat jednotlivé rozdíly.

Poptávka tažená spotřebiteli či trhem – což je onen typ, který většinu z nás napadne, když zmíněné slovo uslyšíme – je mnohem méně předvídatelná a tudíž riskantnější než státem financovaná poptávka, jaká například dostala člověka na Měsíc. Firmy odkázané výlučně na komerční zájem o své výrobky musí omezovat inovace na ty, které mohou bezpečně zavádět, protože pokud některý z jejich výrobků na trhu propadne, nemusí firma přežít, aby mohla vyvinout jiný. Zejména to platí pro začínající a malé firmy – tedy právě pro ty aktéry, o nichž všichni doufají, že se vynoří v příští vlně nových Silicon Valley.

Podporou dlouhodobých cílených iniciativ mohou vlády naštěstí stimulovat předvídatelnější poptávku. Program Apollo poskytl inovátorům jasně definované cíle i plán, jak jich dosáhnout: nejprve vynést na oběžnou dráhu zvířata, pak člověka, poté vyslat na Měsíc sondy a nakonec tam dopravit lidi.

Neméně důležité přitom bylo, že vláda nabídla odměny nejen za konečný úspěch, ale i za průběžný pokrok. Dostat opici do vesmíru možná nebyl nejvíce vzrušující počin, ale vláda za něj zaplatila, a tak se realizoval. Chytrá vláda vytváří garantovanou poptávku nejen po samotném řešení, nýbrž i po dílčích krocích.

Spojení přechodných technických milníků s garantovanými pobídkami umožňuje firmám soustředit se na problémy, jejichž vyřešení by mohlo trvat deset i více let. Současně motivuje inovátory z mnoha různých sektorů, aby se zabývali komplexními problémy, které se musí vyřešit více než jedním typem vynálezu. Mikroelektronická iniciativa amerického ministerstva obrany nevyžadovala pouze nové materiály a obvody, ale i nové výrobní metody. Vzhledem ke struktuře odměn se toto úsilí dalo koordinovat, místo aby se vyvíjelo izolovaně.

Na rozdíl od poptávky tažené trhem, jejímž výsledkem bývá až příliš často dynamika typu „vítěz bere vše“, vytváří státem financovaná poptávka prostředí, v němž se může šířit a koexistovat mnoho různých řešení technických problémů. Průkopníci mikroelektroniky zkoušeli bezpočet strategií, jak nahradit elektronky, a přišli s řadou různých konstrukcí polovodičů a čipů: germanium, křemík, hliník, arsenid gallitý, PNP, NPN, CMOS a tak dále. Některé z těchto výsledků výzkumného úsilí nebyly nikdy zavedeny do praxe, ale mnohé si našly cestu do specializovaných zařízení. Rozmanitost možností umožnila jejich rozsáhlé zavádění, což vydláždilo cestu k digitální revoluci.

Stejně jako v případě programu rozvoje mikroelektroniky nemusí vládní pobídky provázet danou inovaci až ke komerčnímu úspěchu. V určité fázi budou firmy připraveny své produkty prodávat a ke slovu se může dostat tržní poptávka. V roce 1962 bylo jediným odběratelem integrovaných obvodů americké ministerstvo obrany, ale na konci desetiletí si už spotřebitelé houfně kupovali tranzistorová rádia a kapesní kalkulačky.

Stejně tak platí, že státem financovaná poptávka by neměla mít podobu dotací do konkrétních technologií nebo firem; vláda nemá právo riskovat peníze daňových poplatníků sázkami na konkrétní projekty. Brát na sebe toto riziko je úkolem pro rizikové kapitalisty a další aktéry ve finančním sektoru, nikoliv pro veřejné činitele. Není však velkým rizikem nabídnout kontrakt na dobře odvedenou práci: zůstane-li problém nevyřešený, odměna se nevyplatí.

Tyto odměny jsou navíc skromné ve srovnání s výzkumem a vývojem, který stimulují. Program nabízející odměny ve výši 1-5 miliard dolarů formou kontraktů nebo závazků k odběru může generovat mnohonásobně vyšší hodnotu ve výzkumu a vývoji v soukromém sektoru. Inovátoři a jejich investoři jsou ochotni sázet na tyto příležitosti velké částky, protože vědí, že konečná odměna v podobě tržeb od globální spotřebitelské základny dalece přesáhne původní investici. To činí ze státem financované poptávky velmi účinný mechanismus generování inovací.

Vzhledem k multiplikačnímu efektu mohou i malé vlády a státy, ba dokonce i velká města úspěšně financovat takový typ poptávky, jaký povede ke vzniku inovačního epicentra světových parametrů. Ideálně uzpůsobené k vyzkoušení tohoto přístupu jsou například některé skandinávské země, čínské provincie nebo městský stát Singapur.

Před několika lety jsem spočítal, kolik kusů určitého výrobku je nutné prodat, aby došlo k zavedení nové technologie. Toto číslo je docela skromné: dokážete-li zajistit odbyt pro 100 000 až milion kusů určitého převratného produktu, můžete pro tuto kategorii stanovit technologické standardy dostatečně brzy na to, abyste se stali globálním lídrem v novém sektoru. Vládní podpora zajišťuje, že určitý počet lidí váš produkt odebere. Na počátku jich ani nemusí být tolik.

Ekonomičtí plánovači a stratégové snažící se dohnat Silicon Valley zjišťují, že nelze vždy okopírovat podnikatelskou kulturu a finanční mechanismy, které tam dnes vzkvétají. Zapomněli však, jak to všechno začalo: garantovanou poptávkou, která stimuluje nejambicióznější typ inovací.

Fake news or real views Learn More

Ponaučení je prosté. Nesnažte se vybudovat další Křemíkové údolí. Raději vybudujte Poptávkovou horu a inovátoři už přijdou sami.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.