Dostat vakcíny do poslední míle

GHÁZIABÁD, UTTARPRADÉŠ – Na pohotovost, kde jako lékařka vykonávám praxi, přišla nedávno čtyřletá dívka. Svíjela se bolestí, tělíčko zmítané v křečích. S mým týmem jsme spěšně přistoupili k úkonům předepsaným při záchvatu, zajistili žilní vstup a podali náležitou medikaci. Pak jsme provedli test: Foukla jsem na ni vzduch a ona se zhroutila bolestí; podala jsem jí vodu a její agónie prudce zesílila. Diagnóza byla jasná: měla vzteklinu – a na záchranu už bylo pozdě.

Dívčina rodina věděla, že ji kousl pes, ale bylo jim řečeno, že ji vyléčí tradiční byliny, a tak cestu do nemocnice odložili. Zemřela po necelém dni v naší péči. Kdyby ji rodiče hned vzali do nemocnice, aby dostala sérum proti vzteklině a příslušnou vakcínu, byla by naživu. Dodnes mi v uších zní ozvěna zmučenému křiku její žalem zdrcené matky.

Jako pediatričce na praxi mi není smrtí neznámá. Pohled na nevinné dítě podléhající nemoci, jíž lze jednoduchou intervencí tak snadno předejít, však člověka krutě zasáhne. Ona dívenka, jejíž umírání jsem měla před očima, navíc zdaleka není výjimkou.