14

Jak financovat zdraví a vzdělání pro všechny

NEW YORK – V roce 2015 zemřelo ze snadno preventabilních nebo léčitelných příčin přibližně 5,9 milionu dětí ve věku do pěti let, téměř výlučně v rozvojových zemích. A až 200 milionů malých dětí a adolescentů nenavštěvuje podle nedávného odhadu kvůli chudobě základní či střední školu, z toho 110 milionů do úrovně druhého stupně základní školy. V obou případech by se dalo toto nesmírné strádání ukončit pomocí skrovného objemu globálních financí.

Děti v chudých zemích umírají z důvodů, které se v bohatých státech podařilo takřka zcela eliminovat – například v důsledku nebezpečných porodů, onemocnění, jimž lze předejít vakcínami, infekcí, jako je malárie, u nichž je k dispozici nenákladná léčba, a nedostatečné výživy. V morálním světě bychom vyvinuli maximální úsilí, abychom takovým úmrtím učinili přítrž.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ve skutečnosti však svět vyvíjí jen polovičatou snahu. Počet úmrtí malých dětí klesl z 12,7 milionu případů zaznamenaných v roce 1990 na necelou polovinu, a to díky dodatečným globálním financím určeným na kontrolu nemocí – přičemž tyto finance proudí přes nové instituce, jako je Globální fond boje proti AIDS, tuberkulóze a malárii.

Když jsem založení takového fondu v roce 2000 poprvé doporučil, namítali skeptikové, že větší množství peněz nezachrání životy. Globální fond však vyvedl pochybovače z omylu. Větší objem peněz zabránil milionům úmrtí v důsledku AIDS, TBC a malárie. Byly to dobře vynaložené prostředky.

Důvodem, proč počet úmrtí dětí klesl na 5,9 milionu, a nikoliv na hodnotu blízkou nule, je skutečnost, že svět poskytl jen asi polovinu nezbytných financí. Většina zemí sice dokáže pokrýt své potřeby v oblasti zdravotnictví z vlastních rozpočtů, avšak nejchudší státy toho schopny nejsou. Na zacelení propasti ve financování potřebují globální pomoc ve výši asi 50 miliard dolarů ročně. Současná celosvětová pomoc určená na zdravotnictví přitom činí zhruba 25 miliard dolarů ročně. Tato čísla jsou sice jen přibližná, ale každopádně potřebujeme dalších přibližně 25 miliard dolarů za rok, abychom pomohli zabránit až šesti milionům úmrtí za stejnou dobu. Těžko si představit lepší investici.

Podobné výpočty nám pomáhají odhadnout globální finanční částku potřebnou k zajištění přinejmenším středoškolského vzdělání pro všechny děti. UNESCO nedávno spočítala, že globální „propast ve financování“ přírůstkových nákladů – na učebny, učitele a pomůcky – spojených s všeobecným dosažením středoškolského vzdělání se rovná zhruba 39 miliardám dolarů. Jelikož současné globální finance na vzdělání dosahují přibližně 10-15 miliard dolarů ročně, činí rozdíl opět asi 25 miliard dolarů, což je obdobná částka jako v případě zdravotnictví. A stejně jako v případě zdravotnictví by tyto navýšené globální finance mohly efektivně proudit přes nějaký nově založený Globální fond vzdělání.

Zmíněných zhruba 50 miliard dolarů ročně navíc by pomohlo zajistit všem dětem na světě přístup k základní zdravotní péči a školní výuce. Světové vlády už zařadily tyto dva cíle – všeobecnou zdravotní péči a všeobecné kvalitní vzdělání – mezi nové cíle trvale udržitelného rozvoje (SDG).

Sehnat dodatečných 50 miliard dolarů ročně není tak obtížné. Jedna z variant se zaměřuje na moji zemi, Spojené státy, které v současné době vynakládají na rozvojovou pomoc jen asi 0,17% hrubého národního příjmu, což je přibližně pouhá čtvrtina mezinárodního cíle ve výši 0,7% HNP.

Švédsko, Dánsko, Norsko, Nizozemsko, Lucembursko a Velká Británie věnují nejméně 0,7% svého HNP; USA to mohou a měly by dělat také. Dodatečných 0,53% HNP by v takovém případě navýšilo objem globálních financí zhruba o 90 miliard dolarů ročně.

USA v současné době vynakládají zhruba 5% HDP neboli asi 900 miliard dolarů ročně na vojenské a související výdaje (na Pentagon, CIA, veterány a další položky). Z této částky by mohly a měly vyčlenit nejméně 90 miliard na rozvojovou pomoc. Taková změna orientace z války na rozvoj by nesmírně pomohla USA i globální bezpečnosti; války, jež Spojené státy nedávno vedly v severní Africe a na Blízkém východě, stály biliony dolarů, a národní bezpečnost přitom neposílily, ale oslabily.

Druhá varianta by zdanila bohaté lidi z celého světa, kteří často ukrývají své peníze v daňových rájích v Karibiku i jinde. Mnohé z těchto daňových rájů jsou zámořskými územími Velké Británie. Většina jich má úzké vazby na Wall Street a londýnskou City. Americká a britská vláda tyto daňové ráje chrání převážně proto, že bohatí lidé, kteří na tamní účty vkládají své peníze, zároveň vkládají peníze do příspěvků na předvolební kampaně nebo do najímání rodinných příslušníků politiků.

V daňových rájích by se měla zavést malá daň z vkladů, jejichž celková hodnota dosahuje nejméně 21 bilionů dolarů. Bohaté země by mohly takovou daň vymoci hrozbou, že přeruší přístup na globální finanční trhy všem daňovým rájům, které na tuto změnu nepřistoupí. Daňové ráje by samozřejmě měly zajistit také transparentnost financí a potírat daňové úniky a zatajování informací. I kdyby daň z vkladů činila pouhých 0,25% ročně, při celkovém objemu vkladů 21 bilionů dolarů by se touto formou vybralo zhruba 50 miliard dolarů ročně.

Obě řešení by byla schůdná a relativně snadno uskutečnitelná. Stala by se pilířem nových globálních závazků obsažených v SDG. Na nedávném ekonomickém fóru v Astaně kazachstánský prezident Nursultan Nazarbajev moudře vyzval k nalezení cesty, jak zdanit zámořské vklady za účelem financování globálního zdraví a vzdělání. I další světoví vůdci by se měli k jeho výzvě připojit.

Fake news or real views Learn More

Náš svět je nesmírně bohatý a snadno by dokázal financovat zdravý start do života pro všechny děti na zeměkouli prostřednictvím globálních fondů zdraví a vzdělání. I drobný přesun prostředků z marnotratných vojenských výdajů USA nebo velmi malá daň na vklady v daňových rájích – případně podobná opatření, která by donutila superboháče platit – by mohly rychle a podstatně zlepšit životní vyhlídky chudých dětí a učinit svět neskonale spravedlivějším, bezpečnějším a produktivnějším. Pro otálení není omluvy.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.