Spravedlivé smlouvy pro chudé země

Řada zemí v Latinské Americe, Africe, východní Evropě i jinde ruší smlouvy s nadnárodními společnostmi (MNE) nebo o nich znovu vyjednává, přičemž další země je pravděpodobně budou následovat. Náklady mohou být vysoké. Vlády sice mohou vyjednat lepší podmínky, ale stejně tak se mohou zaplést do mezinárodních investičních sporů a odradit další investory. Renegociace (opětovná jednání) znamenají pro firmy nejistotu a možné přerušení výroby a příjmů.

K renegociacím mohou vést výrazné přesuny moci (obvykle v důsledku změněných cen komodit) a ideologie, případně změny v ekonomice projektů, zvláště pokud se jedná o velké investice do přírodních zdrojů a infrastruktury. Často však bývá důvodem skutečnost, že hostitelská země pokládá určitý kontrakt za nefér.

„Férovost“ je sice subjektivní pojem, avšak v některých případech nemusela mít hostitelská země potřebné odborné znalosti, aby vyjednala nejlepší možnou dohodu – často k tomu dochází při jednání MNE s nejméně rozvinutými zeměmi (s 50 nejchudšími státy světa, z nichž většina leží v subsaharské Africe). Do této kategorie pravděpodobně alespoň částečně spadá smlouva mezi Mittalem a Libérií z roku 2005 (která byla loni renegociována) a nejrůznější kontrakty s Kongem, případně i některé dohody uzavřené v zemích bývalého Sovětského svazu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/kQ96EwJ/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.