Evropská past konkurenceschopnosti

LONDÝN – Nejvážnější hrozbou pro zotavení v Evropě se stalo pomýlené chápání otázky, co žene vzhůru hospodářský růst. Evropští politici jsou posedlí národní „konkurenceschopností“ a působí dojmem, že se opravdu domnívají, že prosperita je jen jiný výraz pro obchodní přebytky. To do značné míry vysvětluje, proč je Německo běžně uváděno jako příklad silné, „konkurenceschopné“ ekonomiky.

Hospodářský růst je však dokonce i v tradičních exportně orientovaných ekonomikách tažen růstem produktivity, nikoliv schopností dosahovat stále většího podílu na globálních trzích. Dovoz se samozřejmě musí financovat z vývozu, ale zaměření na konkurenceschopnost obchodu odvádí pozornost od hlubšího problému Evropy – velmi slabého růstu produktivity. Tento problém je přitom stejně vážný v ekonomikách s obchodními přebytky jako v ekonomikách vykazujících obchodní schodek.

Představu, že výši hospodářského růstu určuje bitva o podíl na globálním trhu v oblasti výrobního zboží, politici snadno pochopí a tlumočí svým voličům. Ekonomiky zaznamenávající vnější přebytky jsou pokládány za „konkurenceschopné“ bez ohledu na jejich produktivitu nebo růstovou výkonnost. Obchodní bilance je chápána jako základní ukazatel, jako by státy byly firmy. Ve skutečnosti mají obě entity málo společného – obchodní bilance je jednoduše rozdíl mezi domácími úsporami a investicemi nebo obecněji mezi agregátními výdaji a výkonem – hovořit však o „akciových společnostech“ Deutschland AG nebo UK plc je koncepčně atraktivní a lákavě snadné.