0

Osvícenství před soudem

Ošklivé debaty o náboženství a vědě se obvykle jeví jako záležitost omezená na Spojené státy. V posledních měsících se však tyto debaty začaly šířit, nejprve do Evropy a pak dále po světě. Jak se zdá, věda je unášena vstříc politickým rizikům, jimž čelila naposledy v dobách před osvícenstvím.

Evropa zahájila svou vlastní debatu o původu života ve stylu Ameriky, když vídeňský kardinál Christoph Schönborn vyslovil pochybnosti nad přijatelností darwinismu a evoluční teorie pro ty, kdo se považují za věrné římské katolíky. Kardinál prohlásil, že evoluce je dílem Božím a že evoluční teorie by měla být vykládána v souladu s tím a nijak jinak.

Po zásahu kardinála Schönborna se zdá, že se náhle roztříštil smír mezi vědou a náboženstvím, jenž ve staré Evropě trval bezmála od osvícenství – anebo přinejmenším od historicky těžce vybojovaného vypuzení církve z politiky na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století. Zjevené pravdě, říká vlastně kardinál, musí být přiznána nadřazenost nad pravdami, jež pomocí rozumu odhaluje věda.

Tím nechceme říct, že jiné evropské debaty, například o etice výzkumu kmenových buněk, neprodchlo náboženské cítění, popřípadě v Německu hořká historická zkušenost vyplývající z nacistické éry. Náboženské kořeny evropských národů se jasně projevily v různých evropských zákonech o tomto výzkumu, přičemž dnes nejliberálnější je Velká Británie a Švédsko a nejrestriktivnější Itálie, Rakousko a Polsko. Žádná z těchto debat ovšem přímo nezpochybnila úlohu vědy ve společnosti ani nenadnesla myšlenku, že náboženství a věda jsou potenciálně neslučitelné, jak učinil kardinál Schönborn.