0

Jedna zeměkoule postačí

KODAŇ – Podle obecného přesvědčení nenasytně spotřebováváme světové zdroje a žijeme výrazně nad možnosti zeměkoule. Tento zlověstný a pesimistický výklad zaznívá ve velké části dnešní ekologické rozpravy a často bývá formulován jednoduchým způsobem: kvůli vyšší životní úrovni a populačnímu růstu budeme do roku 2030 potřebovat dvě planety, aby nás uživily. A kdyby se každému podařilo dosáhnout stejné životní úrovně jako dnešním Američanům, potřebovali bychom planet téměř pět. Tato získaná moudrost je ovšem od základu pomýlená.

Ekologičtí aktivisté používají na podporu svých argumentů takzvanou „ekologickou stopu“ – tedy plochu, kterou každý z nás od planety vyžaduje. Je zřejmé, že k produkci potravin, látek a dřeva potřebujeme zemědělskou půdu, pastviny, lesy a loviště ryb a že pro své domy, silnice a města potřebujeme prostor. Určitá plocha navíc musí pohlcovat odpad vyprodukovaný v důsledku naší spotřeby energie. Přepočtením všech těchto nároků v obecnou jednotku fyzické plochy získáváme možnost porovnat tuto plochu s produktivní rozlohou zeměkoule – a udělat si tak obrázek o své trvalé udržitelnosti.

Světový fond divočiny (WWF) a několik dalších ekologických organizací provádějí už více než deset let složité výpočty, aby stanovily „ekologickou stopu“ jedince na zeměkouli. Jejich čísla ukazují, že každý Američan využívá 9,4 hektaru plochy zeměkoule, každý Evropan 4,7 hektaru a lidé v nízkopříjmových zemích pouze jeden hektar. Když to všechno sečteme, využíváme celkem 17,5 miliard hektarů plochy.

K dispozici je bohužel pouze 13,4 miliard hektarů. WWF tedy tvrdí, že již dnes žijeme nad možnosti zeměkoule, neboť spotřebováváme zhruba o 30% více. Situace se navíc ještě zhorší. Tvrdí se nám, že nedávná finanční krize „je nesrovnatelně menší než rýsující se ekologická úvěrová krize“, která by mohla být předzvěstí „zhroucení ekosystému v obrovském měřítku“.