Velká iluze služeb

CAMBRIDGE – Jak se svět připravuje na postpandemickou éru, zintenzivňuje se úsilí o nalezení udržitelného hospodářského růstu – zejména pro rozvojové země. Je lákavé tyto země – hlavní motor globálního růstu posledních desetiletí – vyzvat k posunu tamních rozvojových strategií od industrializace ke službám. Jelikož nové technologie rostoucí měrou umožňují produkovat a obchodovat služby stejně jako zboží, někteří ekonomové dokonce navrhují, že by nízkopříjmové ekonomiky měly výrobní stadium rozvoje úplně přeskočit a od tradičního zemědělství přejít rovnou na nový „růstový eskalátor“ služeb.

Přesvědčení, že pro rozvojové země představují služby nový svatý grál, vychází zčásti z empirických studií, které dokládají, že od roku 2000 – a zejména po roce 2011 – obchod se službami stoupá rychleji než obchod s průmyslovým zbožím. Narušení globálních hodnotových řetězců v důsledku COVID-19 toto přesvědčení ještě upevnilo.

Nové technologie jako sítě 5G a cloudové systémy navíc ve službách fragmentují procesy a otevírají nové možnosti pro externí zajišťování úkonů mzdově náročných pracovníků a jinak nákladných činností. Tyto trendy uvádějí do pohybu takzvané „třetí oddělování,“ v jehož rámci se začínají obchodovat dříve neobchodovatelné služby. Za situace, kdy největší světové ekonomiky vedou celní války a světový obchod strmě upadá, považují mnozí služby za nejvhodnější motor růstu a zaměstnanosti, protože je lze digitalizovat a méně snadno podléhají celním a jiným logistickým bariérám.