Sankce a solidarita

BRUSEL – Evropská unie se konečně dohodla na „třetí úrovni sankcí“ proti Rusku za jeho akce na Ukrajině. A jak je u EU obvyklé, dospět do tohoto bodu byl dlouhý a složitý proces.

Klíčovým problémem byla po celou dobu skutečnost, že ačkoliv sankce slouží společnému cíli, náklady spojené s jejich zavedením nesou jednotlivé členské státy. Tyto náklady jsou navíc velmi konkrétní a viditelné, poněvadž v sázce mohou být pracovní místa v podnicích závislých na vývozu do Ruska. Nebylo tedy překvapivé, že mnoho členských států více zajímaly potenciální náklady sankcí pro jejich ekonomiku než celkový zahraničně-politický cíl dát Rusku najevo, že jeho neúcta k mezinárodnímu právu a normám má své důsledky.

Proto by mělo být nedílnou součástí rodícího se zahraničně-politického postoje EU k Rusku založení společného fondu, který by poskytoval kompenzace za ekonomické náklady sankcí. Vytvoření takového fondu by představovalo pádný symbol solidarity uvnitř EU a současně by poskytlo ideální příležitost zamyslet se nad povahou nákladů spojených se sankcemi.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ARdazSl/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.