89

Argumenty proti hotovým penězům

CAMBRIDGE – Svět se topí v papírových penězích a centrální banky velkých zemí chrlí každý rok hotovost v celkové hodnotě stamiliard dolarů, a to zejména formou velkých bankovek, jako je například americká stodolarovka. Ta představuje téměř 80% z ohromující hotovostní nabídky v USA, která činí závratných 4200 dolarů na obyvatele. Bankovka o hodnotě 10 000 jenů (rovněž přibližně 100 dolarů) představuje zhruba 90% veškeré hotovostní měny Japonska, kde celková hotovost na obyvatele dosahuje bezmála 7000 dolarů. A jak tvrdím už dvacet let, všechna tato hotovost usnadňuje růst hlavně černé ekonomice, nikoliv té legální.

Nejsem stoupencem společnosti bez peněz, která nebude v brzké době uskutečnitelná ani žádoucí. Společnost s menším objemem hotovosti by však byla spravedlivější a bezpečnější.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Využívání hotovosti v legální ekonomice díky růstu debetních karet, elektronických převodů a mobilních plateb už dlouho klesá, zejména v případě středních a velkých transakcí. Průzkumy centrálních bank ukazují, že jen malé procento bankovek vysoké nominální hodnoty drží a používají obyčejní lidé či firmy.

Hotovost usnadňuje zločin, protože je anonymní, přičemž obzvláště problematické jsou velké bankovky, které se snadno přenášejí a ukrývají. Milion dolarů ve stodolarových bankovkách se vejde do kufříku; na milion dolarů v pětiseteurovkách (ty mají hodnotu asi 565 dolarů) stačí kabelka.

Jistě, existuje spousta způsobů, jak uplácet úředníky, zapojovat se do finančního zločinu a vyhýbat se placení daní i bez papírových peněz. Většina těchto operací je však spojena s velmi vysokými transakčními náklady (například nebroušené diamanty) nebo rizikem odhalení (bankovní převody či platby kreditní kartou).

Ano, kryptoměny nové éry, jako je bitcoin, sice také nejsou vůči odhalení zcela imunní, ale blíží se tomu. Jejich hodnota však silně kolísá a vlády mají mnoho nástrojů, jak jejich používání omezit – například zabráněním tomu, aby byly v nabídce bank či maloobchodů. Hotovost je jedinečná svou likviditou a tím, že ji téměř všude přijímají.

Ztráty z daňových úniků jsou závratné a ve Spojených státech dosahují možná 700 miliard dolarů ročně (počítaje v to federální, státní i místní daně). V Evropě charakterizované vysokým zdaněním jsou ztráty ještě větší. Zločinnost a korupce se sice obtížně kvantifikují, ale jistě generují ještě vyšší náklady. Řeč zde není pouze o drogách a vymáhání výpalného, ale i o obchodu s lidmi, terorismu a vydírání.

Hotovostní platby zaměstnavatelů zaměstnancům bez dokladů navíc představují hlavní hnací motor nezákonného přistěhovalectví. Omezení používání hotovosti je mnohem humánnější způsob, jak snížit imigraci, než výstavba plotů s ostnatým drátem.

Kdyby vlády nebyly tak opilé zisky spojenými s tištěním papírových peněz, možná by si začaly uvědomovat náklady. V poslední době dochází k určitému vývoji. Evropská centrální banka nedávno oznámila, že utlumí produkci pětiseteurových megabankovek. Tato změna byla žádoucí už dlouho, ale přesto k ní došlo navzdory enormnímu odporu Německa a Rakouska, které hotovostní peníze milují. Množství hotovostních peněz na obyvatele je přitom v severní Evropě ještě docela skrovné oproti masivním zásobám v eurozóně jako celku (přes 3000 dolarů na hlavu).

Jihoevropské vlády v zoufalé snaze zvýšit daňové příjmy berou věci do vlastních rukou, přestože nemají kontrolu nad vydáváním bankovek. Například Řecko a Itálie se snaží odradit obyvatele od používání hotovosti stanovením maximální hranice pro hotovostní maloobchodní nákupy (1500, respektive 1000 eur).

Je zjevné, že hotovost je i nadále důležitá pro drobné každodenní transakce a pro ochranu soukromí. Severoevropští centrální bankéři, kteří dávají přednost současnému stavu, rádi citují ruského spisovatele Fjodora Dostojevského: „Peníze jsou ražená svoboda.“ Dostojevskij samozřejmě hovořil o životě v carském vězení v polovině devatenáctého století, nikoliv o moderním liberálním státu. Názor Severoevropanů však má přesto něco do sebe. Otázka zní, zda je současný systém správně vyvážený. Tvrdím, že očividně není.

Plán na zkrocení papírové měny by se měl řídit třemi zásadami. Za prvé je důležité umožnit běžným občanům, aby pokračovali v používání hotovosti tak, aby to pro ně bylo pohodlné a aby mohli dělat anonymní nákupy rozumné velikosti, ale zároveň je důležité potírat obchodní modely těch, kdo provádějí velké opakované anonymní transakce v hromadném měřítku. Za druhé by se měl jakýkoliv plán realizovat velmi postupně (řekněme po dobu jednoho či dvou desetiletí), aby umožňoval adaptace a průběžné korekce problémů, které nečekaně vyvstanou. A za třetí musí být reformy citlivé vůči potřebám nízkopříjmových domácností, zejména těch, které nemají bankovní konto.

Ve své nové knize Prokletí hotových peněz nabízím plán, který předpokládá velmi postupné stahování velkých bankovek a ponechání malých bankovek (v hodnotě 10 dolarů a méně) neomezeně dlouho v oběhu. Plán počítá i s finanční inkluzí, neboť nabízí domácnostem s nízkými příjmy bezplatné debetní účty, které by se daly použít také k vládním transferovým platbám. Tento poslední krok už některé země zavedly – například Dánsko a Švédsko.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Omezení papírové měny by jen stěží skoncovalo se zločinností a daňovými úniky, ale přinutilo by černou ekonomiku používat riskantnější a méně likvidní platební prostředky. Hotovostní převody se v dnešním technologicky vyspělém finančním světě mohou jevit jako drobná a nepodstatná věc, avšak výhody spojené se stažením většiny papírových peněz z oběhu jsou mnohem větší, než by si člověk mohl myslet.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.