BOGOTÁ – Rámcová dohoda o ukončení ozbrojeného konfliktu v Kolumbii, jejíž uzavření právě oznámil prezident Juan Manuel Santos, je historický milník pro jeho zemi i pro celou Latinskou Ameriku. A také je to pocta diplomatické vynalézavosti a vyjednávacím schopnostem.
Dohoda s Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie, které jsou lépe známy jako FARC, přišla po dlouhých letech neúspěšných pokusů kolumbijských vlád všech politických odstínů dosáhnout urovnání vztahů s posledním a jedním z nejohavnějších partyzánských hnutí, která kdy v Latinské Americe působila. FARC – tento monumentální aparát teroru, masových vražd a obchodu s drogami – ještě nikdy nesouhlasily s tím, že budou diskutovat o odzbrojení, o opětovném začlenění svých bojovníků do společenského a politického života, o právech obětí, o ukončení produkce drog a o účasti v komisích „pravdy a zodpovědnosti“, které budou vyšetřovat zločiny spáchané během půlstoletí konfliktu. Nyní se tak stalo.
Tento významný posun odráží zdecimování FARC po dlouhých letech bojů, odolnost kolumbijské společnosti i geniální Santosovu regionální politiku, která je možná ze všeho nejdůležitější. Po oslabení takzvané „bolívarské osy“ (Venezuela, Ekvádor a Bolívie) zůstali partyzáni z FARC bez regionálního prostředí, které by je podporovalo.
BOGOTÁ – Rámcová dohoda o ukončení ozbrojeného konfliktu v Kolumbii, jejíž uzavření právě oznámil prezident Juan Manuel Santos, je historický milník pro jeho zemi i pro celou Latinskou Ameriku. A také je to pocta diplomatické vynalézavosti a vyjednávacím schopnostem.
Dohoda s Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie, které jsou lépe známy jako FARC, přišla po dlouhých letech neúspěšných pokusů kolumbijských vlád všech politických odstínů dosáhnout urovnání vztahů s posledním a jedním z nejohavnějších partyzánských hnutí, která kdy v Latinské Americe působila. FARC – tento monumentální aparát teroru, masových vražd a obchodu s drogami – ještě nikdy nesouhlasily s tím, že budou diskutovat o odzbrojení, o opětovném začlenění svých bojovníků do společenského a politického života, o právech obětí, o ukončení produkce drog a o účasti v komisích „pravdy a zodpovědnosti“, které budou vyšetřovat zločiny spáchané během půlstoletí konfliktu. Nyní se tak stalo.
Tento významný posun odráží zdecimování FARC po dlouhých letech bojů, odolnost kolumbijské společnosti i geniální Santosovu regionální politiku, která je možná ze všeho nejdůležitější. Po oslabení takzvané „bolívarské osy“ (Venezuela, Ekvádor a Bolívie) zůstali partyzáni z FARC bez regionálního prostředí, které by je podporovalo.