24

Clintonomika versus trumponomika

STANFORD – V době, kdy do prezidentských voleb ve Spojených státech zbývá něco málo přes dva měsíce, vede Hillary Clintonová v předvolebních průzkumech nad Donaldem Trumpem o pět procentních bodů, a to jak celoplošně, tak i v několika strategicky důležitých vyrovnaných státech. Nic však zatím není rozhodnuto, zejména s ohledem na personální zemětřesení v Trumpově předvolebním štábu a k významným politickým projevům, nehledě na e-mailové skandály, které dál poškozují pozici Clintonové, včetně nedávno zveřejněné e-mailové korespondence mezi špičkovými zaměstnanci Nadace Clintonových a představiteli ministerstva zahraničí v době, kdy tento úřad vykonávala ona.

Sdělovací prostředky se zatím zaměřují na přistěhovalectví, terorismus, zahraniční politiku a potenciálně problematické osobní vlastnosti obou kandidátů, přičemž o hospodářské politice se toho řeklo mnohem méně. To je vážné opomenutí, jelikož mezi ekonomickými platformami obou kandidátů existují podstatné rozdíly.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Za prvé si vezměme vládní výdaje. Clintonová upřednostňuje výdaje typické pro sociální stát, jako jsou rozšíření dávek z programu Social Security (jehož nesplacené závazky už dnes převyšují státní dluh), nulové školné na veřejných univerzitách a odpuštění dluhů ze studentských půjček, ale i dodatečnou „veřejnou opci“ zákona o dostupné péči z roku 2010, známého jako Obamacare. Clintonová také tvrdí, že rozšíří nákladnou zelenou průmyslovou politiku prezidenta Baracka Obamy, která upřednostňuje některé energetické zdroje, a dokonce i konkrétní firmy na úkor jiných.

Naopak Trump tvrdí, že ponechá program Social Security nedotčený, zruší a nahradí Obamacare a zasadí se o zefektivnění vládních výdajů (ačkoliv v tomto směru není konkrétní).

V otázce zdanění Clintonová říká, že učiní americkou daňovou soustavu progresivnější, třebaže jde už dnes o nejprogresivnější systém mezi rozvinutými ekonomikami. Konkrétně Clintonová volá po zvýšení daně z pozůstalosti a osobní daňové sazby pro osoby s nejvyššími příjmy – což se také dotýká malých firem – a zastropování odpočitatelných položek. Ke snížení podnikových daní se příliš nemá.

Trump navrhuje nižší daně pro jednotlivce a americké firmy. USA mají v současné době federální daň z příjmu ve výši 35%, což je nejvyšší hodnota v OECD. Trump volá po jejím snížení na podprůměrných 15%, přičemž obchodní investice v prvním roce činnosti by byly plně odpočitatelné.

V oblasti obchodu provedla Clintonová přemet vzad a začala se stavět proti Transpacifickému partnerství, multilaterální obchodní dohodě, na které se dohodly Obamova administrativa a 11 dalších států takzvaného Pacifického okruhu. Na rozdíl od jejího muže, který dohody o volném obchodu během svého prezidentského působení podporoval a podepisoval, Clintonová tíhne spíše k protekcionistickému křídlu Demokratické strany.

Na jejím postoji k obchodu lze doporučit pramálo věcí, avšak Trumpova stanoviska jsou ještě horší. Trump mimo jiné hrozí obchodní válkou s Čínou a Mexikem a prohlašuje, že by zahájil nová jednání o stávajících obchodních dohodách Spojených států. Clintonová i Trump vcelku pochopitelně dávají hlas zaměstnancům z nižších a středních vrstev, kterým globalizace nic nepřinesla. Nejlepší politickou reakcí však není příklon k protekcionismu (po němž by situace mnoha lidí byla ještě horší), nýbrž kvalitnější pomoc lidem odsunutým na vedlejší kolej.

A konečně se Clintonová s Trumpem rozcházejí v oblasti deficitních výdajů a státního dluhu. Rozšíření programu Social Security a dalších výdajů, které navrhuje Clintonová, a její plány ještě hlouběji zakotvit zdravotnický systém Obamacare, aniž by utáhla uzdu budoucím mandatorním výdajům – které se mají podle prognóz prudce zvýšit – naznačují, že během jejího prezidentského působení by pouze pokračovaly vysoké schodky. Oproti bilanci jejího manžela je to podstatný rozdíl: Bill Clinton spolupracoval s Kongresem ovládaným republikány a v posledních letech jeho prezidentského působení se mu dařilo dosahovat vyrovnaného rozpočtu.

Trump nedávno snížil odhad rozpočtových nákladů svých navrhovaných daňových škrtů, aby je lépe uzpůsobil cílům republikánských zákonodárců. I kdyby jeho návrhy správně zohledňovaly vyšší daňové příjmy v důsledku hospodářského růstu, stále by potřeboval doprovodit své daňové škrty kontrolními mechanismy na straně výdajů, zejména mandatorních. Jinak by se i Trumpovo prezidentství mohlo ocitnout ve vážných dluhových problémech.

Jednou z věcí, na nichž se oba kandidáti shodují, je návrh mohutných výdajů do infrastruktury. Část z nich je sice pro federální vládu vhodná, ale žádný kandidát bohužel nezajistil, že se peníze „neprošustrují“ kvůli politizaci či jánabráchismu. Spojené státy nepotřebují opakování stimulačních výdajů Obamovy administrativy, které spočívaly v zadávání předem připravené práce pro práci.

Celkově vzato by Clintonová dávala přednost přerozdělování před hospodářským růstem, zatímco Trump je prorůstověji orientovaný. Americký růst je přitom v globálním zájmu, poněvadž prostřednictvím americké spotřebitelské poptávky a obchodu táhne růst i jinde. Dva hlavní zdroje růstu, totiž zvyšování produktivity a vklad pracovní síly (například celkový počet odpracovaných člověkohodin) však v posledních letech prudce klesly. V prvních desetiletích po druhé světové válce rostla americká ekonomika průměrným ročním tempem 3%, avšak během uplynulého desetiletí nezaznamenala ani tři po sobě jdoucí čtvrtletí charakterizovaná tříprocentním růstem.

Pro zpomalení růstu produktivity existují různá vysvětlení. Ekonom Severozápadní univerzity Robert Gordon zdůrazňuje skutečnost, že technologické inovace přispívají hospodářskému růstu méně než předchozí průlomové objevy, jako byly elektřina, parní stroj, letectví a počítače. Ekonom Harvardovy univerzity Lawrence Summers poukazuje na „sekulární stagnaci“, kterýžto pojem zavedl ve 30. letech ekonom Alvin Hansen, aby popsal dlouhodobou vlažnou poptávku a nedostatečné příležitosti k ziskovým investicím. Můj názor je takový, že firemní investice, podnikatelského ducha i práci odrazuje špatná hospodářská politika.

Výzkumy veřejného mínění ukazují, že nerozhodnutí voliči hluboce nedůvěřují oběma kandidátům. Chce-li být Clintonová zvolena a získat skutečný mandát k realizaci své agendy, bude muset být průhlednější a poctivější v otázce svých dřívějších chyb. V oblasti hospodářské politiky by se pak měla posunout do centra směrem k opatřením orientovaným na růst a dál od levicových pozic, které si osvojila před primárkami, během kampaně proti vermontskému senátorovi Berniemu Sandersovi. Trump zase bude muset projevit trochu pokory a smyslu pro začleňování a být otevřený radám druhých v oblastech, s nimiž nemá dost zkušeností.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Republikáni sice svádějí s demokraty urputnou bitvu o udržení kontroly nad Senátem, avšak ve Sněmovně reprezentantů si většinu pravděpodobně zachovají. V důsledku toho se budou v mnoha politických otázkách všechny zraky upírat na předsedu sněmovny Paula Ryana, který bude dost možná fungovat jako protiváha – a občasný partner – Clintonové, nebo jako rádce a častější partner pro Trumpa.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.