BRUSEL – Zatím poslední globální klimatický summit v Polsku přinesl již dobře známé předpovědi zkázy a katastrof ze strany ekologických aktivistů. Klimatické změny jako by zmrazily naši schopnost kritického myšlení: dychtíme věřit, že problém je mnohem horší, než věda ukazuje, a naopak že naše řešení jsou mnohem jednodušší, než odpovídá realitě.
Vezměme si meteorologické jevy: dnes je druhou přirozeností spojovat je s klimatickými změnami. Kdykoliv udeří povodeň, média z toho obviní globální oteplování a přihodí varování, že povodně jsou na vzestupu. Nejsměrodatnější závěr Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) však zní, že vůbec není zřejmé, zda se počet povodní za posledních sto let celosvětově zvýšil, nebo snížil.
Globálnímu oteplování se kladou za vinu lesní požáry v Evropě i hurikány v USA. Přestože si však získaly abnormální mediální pozornost, v roce 2018 zasáhly lesní požáry v Evropě méně než polovinu průměrné vypálené plochy; v jihoevropských zemích, kde se nachází 90% zasažených lesů, se celková vypálená plocha snížila za 35 let na polovinu. V případě hurikánů vědci z IPCC tvrdí, že během uplynulého století „nebyly patrné žádné významné globální trendy“. Četnost všech hurikánů, které zasáhnou pevninu Spojených států, ve skutečnosti od roku 1900 klesá, stejně jako četnost velkých hurikánů v USA.
Pravda o klimatických změnách je složitější: tyto změny jsou reálné a dlouhodobě budou problémem, avšak jejich dopad je nižší, než se možná domníváme. Podle poslední velké zprávy IPCC by ničím neomezované klimatické změny měly za následek průměrný pokles příjmů přibližně o 0,2-2% do 70. let tohoto století. To se rovná dopadu jediné hospodářské recese během příštího půlstoletí.
Zelení aktivisté se však ve zvráceném souboji s popírači klimatických změn uchylují ke zveličování. Vlivný aktivista George Monbiot například tvrdí, že pojem „klimatické změny“ není dostatečně alarmující, a proto by měl být nahrazen termínem „zhroucení klimatu“.
Klima se však nehroutí. Ve skutečnosti jsme se z něj dříve hroutili my. Před sto lety si klimatické katastrofy každoročně vyžádaly životy průměrně 500 000 lidí z celého světa. Dnes se navzdory skutečnosti, že v ohrožených oblastech žije mnohem více obyvatel, počet obětí snížil o více než 95%.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Kromě toho, že aktivisté a média rozsévají strach, když každý požár, povodeň či hurikán spojují s klimatickými změnami, zároveň vzbuzují falešné přesvědčení, že tento problém má jednoduchá řešení, jen kdyby se k nim politici a veřejnost přihlásili.
Vezměme si třeba nový argument, podle něhož by klimatické změny mohlo napravit vegetariánství. Skutečnost je taková, že i když se člověk ze Západu zřekne veškerého masa, sníží své emise skleníkových plynů jen o několik procentních bodů.
Případně se zamysleme nad podivným tvrzením šéfa OSN Antónia Guterrese, podle něhož bude mít klimatická politika „ekonomický přínos v hodnotě nejméně 26 bilionů dolarů“. Výmluvné je, že se jeho tvrzení neopírají o nic jiného než o jednu načančanou zprávu, přičemž faktické (a zřejmě heroické) výpočty nikdy nebyly zveřejněny. Toto tvrzení je přitom v naprostém rozporu se zavedenou klimatickou ekonomií. Náhrada fosilních paliv neefektivními alternativami zpomaluje růst. Proto by plná implementace pařížské klimatické dohody z roku 2015 stála planetu zhruba 1-2 biliony dolarů ročně.
Další obehranou písničkou je tvrzení, že sluneční a větrná energie jsou schopné konkurovat fosilním palivům a vytlačit je z trhu. Alternativní energie je však i nadále odkázaná na dotace ve výši 160 miliard dolarů ročně. Při jejich zrušení se investice do slunce a větru obvykle propadnou. Existují sice případy, kdy je alternativní energie levnější než fosilní paliva, ale častěji platí opak – a sluneční i větrná energie jsou nekonečně dražší ve chvílích, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr.
Celosvětově slunce a vítr uspokojí necelé 1% našich energetických potřeb. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že i kdyby pařížská dohoda vydržela, vzroste tento podíl do roku 2040 jen těsně nad 4%.
Máme-li úspěšně vyřešit otázku klimatických změn, pak musíme naslouchat Williamu Nordhausovi, prvnímu klimatickému ekonomovi, který získal Nobelovu cenu. Nordhaus ukazuje, že řešení globálního oteplování je – stejně jako všechno ostatní – otázkou nalezení správné rovnováhy. Klimaticko-ekonomický model se během desetiletí zpřesňuje a Nordhaus demonstruje, že celosvětově koordinovaná, umírněná a postupně se zvyšující uhlíková daň by mohla teploty lehce omezit. Přibližně za 20 bilionů dolarů bychom se mohli vyhnout některým klimatickým škodám a během nadcházejících staletí bychom dosáhli čistého přínosu 30 bilionů dolarů.
Bez globální koordinace by se však náklady na realizaci této politiky mohly rychle vyšplhat vzhůru. A snaha omezit růst teplot drastičtěji, konkrétně na úroveň 2,5°C oproti předindustriální úrovni, by vyšroubovala náklady nad 130 bilionů dolarů, takže bychom 50 bilionů tratili.
Srovnejme nyní Nordhausovu pečlivou práci, která ukazuje, že hranice 2,5°C je téměř nedosažitelná, s rozruchem kolem odhodlání udržet vzestup globálních teplot pod mnohem obtížněji dosažitelnou hranicí 1,5°C. Při současných objemech emisí by to znamenalo přestat používat fosilní paliva do deseti let – tato představa je v rozporu se všemi historickými zkušenostmi. Svět déle než sto let setrvale zvyšoval objem emisí a miliardy lidí přitom vybředly z chudoby. Dokonce se nám tvrdí, že během několika desítek let musíme odstranit z atmosféry nevídané množství oxidu uhličitého, a to pomocí zcela neodzkoušených technologií. Jsou to jen zbožná přání. IEA očekává, že do roku 2040 budou fosilní paliva stále uspokojovat tři čtvrtiny globální energetické poptávky.
Technologický deficit lze vyřešit pouze drastickým navýšením výdajů na výzkum a vývoj alternativních energií. Pečlivá analýza ukazuje, že klimatické změny jsou problém. Neznamenají však konec světa. Chceme-li je vyřešit, musíme se zaměřit na inovace v oblasti zelených technologií a neuchylovat se ke strašení a zveličování.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Sixteen months of congressional inaction in the United States has left Ukrainian forces exhausted and short on ammo. Although America has now finally enacted another package of financial and military aid, the best that the Ukrainians can hope for is another stalemate, rather than another major offensive against Russian lines.
explains how an additional $61 billion in aid and arms will, and will not, change the course of the war.
Although the US has abandoned its policy of engagement with China, the strategy of great-power competition that has replaced it does not preclude cooperation in some areas. A good analogy is a soccer match, where two teams battle fiercely but abide by certain rules and boundaries, kicking only the ball, rather than each other.
identifies seven areas where the two countries can still work together toward mutually beneficial outcomes.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
BRUSEL – Zatím poslední globální klimatický summit v Polsku přinesl již dobře známé předpovědi zkázy a katastrof ze strany ekologických aktivistů. Klimatické změny jako by zmrazily naši schopnost kritického myšlení: dychtíme věřit, že problém je mnohem horší, než věda ukazuje, a naopak že naše řešení jsou mnohem jednodušší, než odpovídá realitě.
Vezměme si meteorologické jevy: dnes je druhou přirozeností spojovat je s klimatickými změnami. Kdykoliv udeří povodeň, média z toho obviní globální oteplování a přihodí varování, že povodně jsou na vzestupu. Nejsměrodatnější závěr Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) však zní, že vůbec není zřejmé, zda se počet povodní za posledních sto let celosvětově zvýšil, nebo snížil.
Globálnímu oteplování se kladou za vinu lesní požáry v Evropě i hurikány v USA. Přestože si však získaly abnormální mediální pozornost, v roce 2018 zasáhly lesní požáry v Evropě méně než polovinu průměrné vypálené plochy; v jihoevropských zemích, kde se nachází 90% zasažených lesů, se celková vypálená plocha snížila za 35 let na polovinu. V případě hurikánů vědci z IPCC tvrdí, že během uplynulého století „nebyly patrné žádné významné globální trendy“. Četnost všech hurikánů, které zasáhnou pevninu Spojených států, ve skutečnosti od roku 1900 klesá, stejně jako četnost velkých hurikánů v USA.
Pravda o klimatických změnách je složitější: tyto změny jsou reálné a dlouhodobě budou problémem, avšak jejich dopad je nižší, než se možná domníváme. Podle poslední velké zprávy IPCC by ničím neomezované klimatické změny měly za následek průměrný pokles příjmů přibližně o 0,2-2% do 70. let tohoto století. To se rovná dopadu jediné hospodářské recese během příštího půlstoletí.
Zelení aktivisté se však ve zvráceném souboji s popírači klimatických změn uchylují ke zveličování. Vlivný aktivista George Monbiot například tvrdí, že pojem „klimatické změny“ není dostatečně alarmující, a proto by měl být nahrazen termínem „zhroucení klimatu“.
Klima se však nehroutí. Ve skutečnosti jsme se z něj dříve hroutili my. Před sto lety si klimatické katastrofy každoročně vyžádaly životy průměrně 500 000 lidí z celého světa. Dnes se navzdory skutečnosti, že v ohrožených oblastech žije mnohem více obyvatel, počet obětí snížil o více než 95%.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Kromě toho, že aktivisté a média rozsévají strach, když každý požár, povodeň či hurikán spojují s klimatickými změnami, zároveň vzbuzují falešné přesvědčení, že tento problém má jednoduchá řešení, jen kdyby se k nim politici a veřejnost přihlásili.
Vezměme si třeba nový argument, podle něhož by klimatické změny mohlo napravit vegetariánství. Skutečnost je taková, že i když se člověk ze Západu zřekne veškerého masa, sníží své emise skleníkových plynů jen o několik procentních bodů.
Případně se zamysleme nad podivným tvrzením šéfa OSN Antónia Guterrese, podle něhož bude mít klimatická politika „ekonomický přínos v hodnotě nejméně 26 bilionů dolarů“. Výmluvné je, že se jeho tvrzení neopírají o nic jiného než o jednu načančanou zprávu, přičemž faktické (a zřejmě heroické) výpočty nikdy nebyly zveřejněny. Toto tvrzení je přitom v naprostém rozporu se zavedenou klimatickou ekonomií. Náhrada fosilních paliv neefektivními alternativami zpomaluje růst. Proto by plná implementace pařížské klimatické dohody z roku 2015 stála planetu zhruba 1-2 biliony dolarů ročně.
Další obehranou písničkou je tvrzení, že sluneční a větrná energie jsou schopné konkurovat fosilním palivům a vytlačit je z trhu. Alternativní energie je však i nadále odkázaná na dotace ve výši 160 miliard dolarů ročně. Při jejich zrušení se investice do slunce a větru obvykle propadnou. Existují sice případy, kdy je alternativní energie levnější než fosilní paliva, ale častěji platí opak – a sluneční i větrná energie jsou nekonečně dražší ve chvílích, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr.
Celosvětově slunce a vítr uspokojí necelé 1% našich energetických potřeb. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že i kdyby pařížská dohoda vydržela, vzroste tento podíl do roku 2040 jen těsně nad 4%.
Máme-li úspěšně vyřešit otázku klimatických změn, pak musíme naslouchat Williamu Nordhausovi, prvnímu klimatickému ekonomovi, který získal Nobelovu cenu. Nordhaus ukazuje, že řešení globálního oteplování je – stejně jako všechno ostatní – otázkou nalezení správné rovnováhy. Klimaticko-ekonomický model se během desetiletí zpřesňuje a Nordhaus demonstruje, že celosvětově koordinovaná, umírněná a postupně se zvyšující uhlíková daň by mohla teploty lehce omezit. Přibližně za 20 bilionů dolarů bychom se mohli vyhnout některým klimatickým škodám a během nadcházejících staletí bychom dosáhli čistého přínosu 30 bilionů dolarů.
Bez globální koordinace by se však náklady na realizaci této politiky mohly rychle vyšplhat vzhůru. A snaha omezit růst teplot drastičtěji, konkrétně na úroveň 2,5°C oproti předindustriální úrovni, by vyšroubovala náklady nad 130 bilionů dolarů, takže bychom 50 bilionů tratili.
Srovnejme nyní Nordhausovu pečlivou práci, která ukazuje, že hranice 2,5°C je téměř nedosažitelná, s rozruchem kolem odhodlání udržet vzestup globálních teplot pod mnohem obtížněji dosažitelnou hranicí 1,5°C. Při současných objemech emisí by to znamenalo přestat používat fosilní paliva do deseti let – tato představa je v rozporu se všemi historickými zkušenostmi. Svět déle než sto let setrvale zvyšoval objem emisí a miliardy lidí přitom vybředly z chudoby. Dokonce se nám tvrdí, že během několika desítek let musíme odstranit z atmosféry nevídané množství oxidu uhličitého, a to pomocí zcela neodzkoušených technologií. Jsou to jen zbožná přání. IEA očekává, že do roku 2040 budou fosilní paliva stále uspokojovat tři čtvrtiny globální energetické poptávky.
Technologický deficit lze vyřešit pouze drastickým navýšením výdajů na výzkum a vývoj alternativních energií. Pečlivá analýza ukazuje, že klimatické změny jsou problém. Neznamenají však konec světa. Chceme-li je vyřešit, musíme se zaměřit na inovace v oblasti zelených technologií a neuchylovat se ke strašení a zveličování.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.