12

Bída obnovitelných zdrojů

MIAMI – Podle generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna „klimatické změny škodí v první řadě a nejvíce chudým“. To je pravda, protože chudí lidé jsou nejzranitelnější a mají nejmenší prostředky na adaptaci. Často však zapomínáme, že současná politika řešení globálního oteplování silně prodražuje energii, což chudým lidem světa škodí daleko více.

Solární a větrná energie byly v roce 2012 dotovány částkou 60 miliard dolarů. To znamená, že svět utratil za energii o 60 miliard dolarů více, než bylo zapotřebí. A protože celkový klimatický přínos činil chatrné 1,4 miliardy dolarů, zbylé 58,6 miliardy se dotacemi v podstatě promrhaly. Biopaliva byla dotována dalšími 19 miliardami, prakticky bez jakéhokoliv klimatického přínosu. Všechny tyto peníze se daly použít ke zkvalitnění zdravotnictví, zaměstnání většího počtu učitelů, vybudování lepších silnic nebo snížení daní.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Donucování lidí, aby kupovali dražší a méně spolehlivou energii, zvyšuje v celé ekonomice náklady a ponechává menší prostředky pro jiné veřejné statky. Ze zprůměrování makroekonomických modelů vyplývá, že celkové náklady na klimatickou ekonomiku EU budou od roku 2020 až do konce století činit 209 miliard eur ročně.

Zátěž této politiky dopadá převážně na chudé lidi po celém světě, protože bohatým lidem nedělá potíže platit za energii víc. Často mě zarážejí dobromyslní a ekonomicky zajištění ekologové, kteří velkopansky navrhují, aby se ceny benzinu zdvojnásobily nebo aby elektřina pocházela výlučně z nákladných zelených zdrojů. To má možná naději na úspěch v zámožném okrese Hunterdon v americkém státě New Jersey, jehož obyvatelé údajně vydávají za benzin pouhá 2% svého příjmu. Nejchudších 30% americké populace však za benzin utrácí téměř 17% svého příjmu po zdanění.

Stejně tak se ekologové vychloubají, že domácnosti ve Velké Británii snížily od roku 2005 spotřebu elektrické energie téměř o 10%. Zapomínají už však zmínit, že toto snížení je odrazem růstu cen elektřiny o 50%, k němuž došlo převážně proto, aby se zaplatilo zvýšení podílu obnovitelných zdrojů z 1,8% na 4,6%.

Není žádným překvapením, že chudí lidé snížili svou spotřebu mnohem výrazněji než o 10%, zatímco bohatí nesnížili spotřebu vůbec. Během posledních pěti let podražilo vytápění britské domácnosti v průměru o 63%, přičemž reálné mzdy klesly. Přibližně 17% domácností je dnes energeticky chudých – to znamená, že musí utrácet více než 10% svého příjmu za energii; a protože starší lidé bývají obvykle chudší, je energeticky chudých zhruba čtvrtina jejich domácností. Zoufalí penzisté pálí staré knihy, aby se zahřáli, neboť knihy jsou levnější než uhlí, celý den se vozí ve vytopených autobusech a třetina jich v části svého domova netopí.

V Německu, kde zelené dotace přijdou letos na 23,6 miliardy eur, se ceny elektřiny pro domácnosti zvýšily od roku 2000 o 80%, následkem čehož dnes 6,9 milionu německých domácností žije v energetické chudobě. Zámožní majitelé domů v Bavorsku mohou mít dobrý pocit ze svých neefektivních solárních panelů – pobírají na ně štědré dotace, které jim v podstatě platí chudí nájemníci v Porúří. Ti si vlastní solární panely nemohou dovolit, ale přesto musí hradit vyšší náklady na elektřinu.

A tak můžeme pokračovat. V Řecku, kde zvýšení daně z nafty vyšroubovalo náklady na vytápění o 48%, stále více Atéňanů kácí stromy v parku, následkem čehož se znečištění ovzduší způsobené pálením dřeva trojnásobně zhoršilo.

Náklady na klimatickou politiku jsou však ještě vyšší v rozvojovém světě, kde tři miliardy lidí nemají přístup k levné a dostatečně hojné energii, což je udržuje v chudobě. Teplo na vaření a vytápění získávají tito lidé pálením větví a trusu, čímž znečišťují ovzduší v interiérech – toto znečištění si vyžádá 3,5 milionu úmrtí ročně, takže se jedná o zdaleka největší ekologický problém na světě.

Přístup k elektřině by mohl tento problém vyřešit a současně umožnit rodinám, aby si v noci četly, aby si pořídily ledničku, ve které se jim nezkazí potraviny, nebo aby se prostřednictvím počítače propojily se světem. Firmy by zároveň mohly vyrábět konkurenceschopnější zboží, vytvářet pracovní místa a generovat hospodářský růst.

Vezměme si Pákistán nebo Jihoafrickou republiku, kde nedostatek výrobních kapacit způsobuje opakované výpadky proudu, které působí firmám značné škody a připravují společnost o pracovní místa. Proti financování výstavby nových uhelných elektráren v obou zemích se však hlasitě stavějí svatouškovští obyvatelé a vlády západních států. Jako řešení navrhují obnovitelné zdroje.

To je ovšem pokrytecké. Bohatý svět získává z nesmírně drahých solárních a větrných technologií pouze 1,2% celkové energie a nikdy bychom nepřipustili, že budeme mít energii pouze ve chvílích, kdy fouká vítr. Německo v příštích dvou letech vybuduje deset nových uhelných elektráren, aby světla svítila neustále.

V roce 1971 získávala Čína 40% energie z obnovitelných zdrojů. Od té doby se její explozivní hospodářský růst opírá téměř výlučně o vysoce znečišťující uhlí, díky čemuž se 680 milionů lidí vymanilo z chudoby. Dnes získává Čína z větru a slunce nicotných 0,23% energie. Naproti tomu Afrika v současnosti získává 50% energie z obnovitelných zdrojů – a zůstává chudá.

Nová analýza Centra pro globální rozvoj naši bezohlednost vůči chudým lidem světa kvantifikuje. Investicemi do obnovitelných zdrojů můžeme zbavit jednoho člověka chudoby přibližně za 500 dolarů. Plynovou elektrifikací bychom však mohli za stejnou částku vytáhnout z chudoby více než čtyři lidi. Tím, že se soustředíme na vlastní klimatické ohledy, vědomě se rozhodujeme ponechat více než tři ze čtyř lidí v temnotě a chudobě.

Fake news or real views Learn More

Účinné řešení otázky globálního oteplování vyžaduje dlouhodobé inovace, které učiní zelenou energii dostupnou všem. Do té doby není zbytečné vynakládání obrovských částek na úkor chudých lidí světa vůbec žádným řešením.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.