CHICAGO – Největší finanční noční můrou, která světovou ekonomiku straší, je insolvence velké mezinárodní banky. Ať už by příčinou byla platební neschopnost svrchovaného aktéra či rozsáhlé ztráty nahromaděné za lhostejných účetních norem, insolvence velké banky (zejména banky evropské) není vůbec vzdálenou možností. Ostatně, i kdyby to vzdálená možnost byla, finanční krize roku 2008 nás poučila, že dochází i k výjimečným událostem.
Důvodem, který nás nutí tuto možnost pokládat za finanční noční můru, horší než krach Lehman Brothers v roce 2008, jsou obavy, že řada svrchovaných států už vystřílela všechny náboje, a nebylo by tudíž v jejich moci zasáhnout. Swapy úvěrového selhání (CDS) předních jihoevropských bank se obchodují za mírně nižší ceny než CDS jejich svrchovaných států, což naznačuje, že trh ty druhé nepokládá za schopné pomoci těm prvým.
Od kolapsu Lehmanů uplynuly už téměř dva roky a pro řešení tohoto rizika se bohužel udělalo málo. Kongres Spojených států co nevidět dopracuje návrh zákona, který nově vytvořené systémové radě udělí pravomoc řešit potíže významných amerických finančních ústavů. Postupy k zahájení intervence jsou však komplikované a financování natolik mlhavé, že tento návrh zákona kolaterální škody krachu velké banky neeliminuje ani u amerických ústavů, natož u mezinárodních, jejichž rozplétání by vyžadovalo koordinaci několika států s různou úrovní solventnosti.
CHICAGO – Největší finanční noční můrou, která světovou ekonomiku straší, je insolvence velké mezinárodní banky. Ať už by příčinou byla platební neschopnost svrchovaného aktéra či rozsáhlé ztráty nahromaděné za lhostejných účetních norem, insolvence velké banky (zejména banky evropské) není vůbec vzdálenou možností. Ostatně, i kdyby to vzdálená možnost byla, finanční krize roku 2008 nás poučila, že dochází i k výjimečným událostem.
Důvodem, který nás nutí tuto možnost pokládat za finanční noční můru, horší než krach Lehman Brothers v roce 2008, jsou obavy, že řada svrchovaných států už vystřílela všechny náboje, a nebylo by tudíž v jejich moci zasáhnout. Swapy úvěrového selhání (CDS) předních jihoevropských bank se obchodují za mírně nižší ceny než CDS jejich svrchovaných států, což naznačuje, že trh ty druhé nepokládá za schopné pomoci těm prvým.
Od kolapsu Lehmanů uplynuly už téměř dva roky a pro řešení tohoto rizika se bohužel udělalo málo. Kongres Spojených států co nevidět dopracuje návrh zákona, který nově vytvořené systémové radě udělí pravomoc řešit potíže významných amerických finančních ústavů. Postupy k zahájení intervence jsou však komplikované a financování natolik mlhavé, že tento návrh zákona kolaterální škody krachu velké banky neeliminuje ani u amerických ústavů, natož u mezinárodních, jejichž rozplétání by vyžadovalo koordinaci několika států s různou úrovní solventnosti.