http://prosyn.org/xIWcZBr/cs;
We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.
WASHINGTON – V době, kdy byl v Egyptě – jehož režim se až donedávna všeobecně pokládal za jeden z nejstabilnějších v regionu – svržen Husní Mubarak, zatímco plukovník Muammar Kaddáfí se v Libyi křečovitě drží u moci, není stále na obzoru konec vřavy šířící se arabským světem. Demonstranti už sesadili vlády v Tunisku a Egyptě a další arabské země se potýkají s projevy všeobecné nespokojenosti.
Neklid překvapil většinu lidí v regionu i mimo něj a postavil na hlavu nejméně pět zažitých představ o arabském světě.
Arabové nevycházejí do ulic. Než protesty v Egyptě a Tunisku vypukly, tvrdili mnozí lidé, že politické reformy ve skutečnosti nejsou naléhavé a že ti, kdo volají po změně, nerozumí náladě veřejnosti – situace prý není tak zlá, jak ji disidenti vykreslují. Tento typ uvažování vedl vlády k přesvědčení, že Arabové nebudou ve velkém počtu demonstrovat a požadovat změnu. Ve všech dotyčných zemích se rychlé reformy považovaly za škodlivé pro národní zájmy.
To continue reading, please log in or enter your email address.
To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.