NEW YORK – Nadcházející schůzka G-20 je hop nebo trop. Nezavede-li praktická opatření k�podpoře zemí na okraji globální finanční soustavy, světové trhy zasáhne další vlna poklesu, právě tak jako když se ministru financí Spojených států Timothymu Geithnerovi v�únoru nezdařilo předložit praktická opatření k�rekapitalizaci americké bankovní soustavy.
Současná finanční krize se liší od všech předchozích, které jsme zažili od druhé světové války. Kdykoli se finanční soustava dříve dostala na pokraj zhroucení, úřady se daly dohromady a vyvedly ji od propasti. Tentokrát se ovšem soustava v�důsledku krachu Lehman Brothers skutečně loni v�září zhroutila a bylo nezbytné ji napojit na přístroje. Evropa i USA kromě jiných opatření účinně garantovaly, že nepřipustí pád žádného dalšího významného finančního ústavu.
Tento krok byl nezbytný, ale zapříčinil nechtěné negativní důsledky: četné jiné země, od východní Evropy přes Latinskou Ameriku a Afriku až po jihovýchodní Asii, obdobně přesvědčivé záruky nabídnout nedokázaly. Motivován odhodláním národních finančních orgánů v�centru světové ekonomiky ochránit své vlastní instituce, kapitál z�okrajů prchnul. Klesly měny, zvýšily se úrokové sazby a vystřelily swapy úvěrového selhání. Až se budou psát dějiny této krize, bude třeba zaznamenat, že na rozdíl od Velké hospodářské krize se protekcionismus zprvu neprosadil v�obchodu, nýbrž ve finančnictví.
NEW YORK – Nadcházející schůzka G-20 je hop nebo trop. Nezavede-li praktická opatření k�podpoře zemí na okraji globální finanční soustavy, světové trhy zasáhne další vlna poklesu, právě tak jako když se ministru financí Spojených států Timothymu Geithnerovi v�únoru nezdařilo předložit praktická opatření k�rekapitalizaci americké bankovní soustavy.
Současná finanční krize se liší od všech předchozích, které jsme zažili od druhé světové války. Kdykoli se finanční soustava dříve dostala na pokraj zhroucení, úřady se daly dohromady a vyvedly ji od propasti. Tentokrát se ovšem soustava v�důsledku krachu Lehman Brothers skutečně loni v�září zhroutila a bylo nezbytné ji napojit na přístroje. Evropa i USA kromě jiných opatření účinně garantovaly, že nepřipustí pád žádného dalšího významného finančního ústavu.
Tento krok byl nezbytný, ale zapříčinil nechtěné negativní důsledky: četné jiné země, od východní Evropy přes Latinskou Ameriku a Afriku až po jihovýchodní Asii, obdobně přesvědčivé záruky nabídnout nedokázaly. Motivován odhodláním národních finančních orgánů v�centru světové ekonomiky ochránit své vlastní instituce, kapitál z�okrajů prchnul. Klesly měny, zvýšily se úrokové sazby a vystřelily swapy úvěrového selhání. Až se budou psát dějiny této krize, bude třeba zaznamenat, že na rozdíl od Velké hospodářské krize se protekcionismus zprvu neprosadil v�obchodu, nýbrž ve finančnictví.