2

Teorie a praxe nových čínských reforem

HONGKONG – Třetí plenární zasedání 18. ústředního výboru Komunistické strany Číny vyhlásilo 12. listopadu zásadní obrat k tržně orientovaným politikám: liberalizaci úrokových sazeb a měny, reformu bank a státních podniků, jasnější vlastnictví půdy pro obyvatele venkova a lepší úděl pro migranty do měst.

Za tímto zásadním rozhodnutím stála potenciální krize. Úspěch Číny se doposud opíral o levný vývoz založený na laciné pracovní síle, infrastruktuře budované státními podniky s nízkonákladovým bankovním financováním a veřejných rozpočtech financovaných prodejem půdy. Jenže pracovní síla už není levná, výstavbu silnic spojujících významné metropole vystřídalo budování rozsáhlých nákupních center v malých městech a prodej půdy založený na změnách územních plánů dosahuje jak ekonomických limitů, tak mezí tolerance lidí z venkova.

V současnosti hrozí, že laciné peníze s omezenými investičními způsoby využití vyvolají realitní bubliny a vznik nevyužitých průmyslových kapacit. Bez zásadní změny se Čína bude potýkat s pomalejším hospodářským růstem, nedostatečnou tvorbou pracovních míst a inovací a s nafukujícími se bublinami.

Řešením je svižný přechod od čínského modelu exportem taženého růstu k modelu založenému na domácí poptávce, od infrastruktury ke spotřebě, od převahy státních podniků k malým a středním soukromým podnikům, od průmyslu ke službám a obecněji od byrokratického k tržnímu řízení.