0

Riziko na každém kroku

Nutkání většiny lidí pojistit se nebo rozložit své investice není srovnatelné s jejich nutkáním koupit si pohovku či nové šaty. Není, ale mělo by. Pojišťovací, investiční a bankovní instituce se odnepaměti musí pilně ohánět, aby jednotlivce, firmy i vlády přesvědčily, že je potřeba si zaplatit za řízení rizik. Jejich úspěchy jsou sice působivé, ale nikoliv úplné: pro mnoho lidí je stále těžké připustit si vnitřní rizika a nejistoty vlastní ekonomické budoucnosti.

Právě proto téměř všechny vyspělé země mají povinné programy sociálního zajištění a zdravotního pojištění. Samozřejmě, že ve skutečnosti si lidé jsou velkých životních rizik vědomi. Jednoduše je ale ignorujeme, a to z důvodů vyplývajících z psychologie člověka.

Vazbu mezi rozumovým uchopením rizika a popudem k obraně proti němu zprostředkovává strach: během milionů let evoluce nám bylo vštípeno, abychom odhodlaně zasahovali proti bezprostředním a zřetelným hrozbám. Přiblíží-li se hrozivé divoké zvíře, cítíme strach a úzkost. Uvolňuje se adrenalin, naše pozornost se zaměří a probudí se v nás instinkt chránit své přátele a rodinu.

Avšak vzdálenější rizika naše emoce nezjitřují, a proto často odkládáme činy na neurčito. Platí také, že se více obáváme rizik s větší publicitou - zejména těch, jež nás mohou děsivými způsoby usmrtit. Po teroristických útocích z 11. září 2001 mnozí Američané cestovali do vzdálených míst raději vozem než letadlem, ačkoliv statistiky prokazovaly, že letecká doprava je nadále mnohem bezpečnější. Zároveň ovšem mnohé z těchto osob zřejmě patřily k milionům Američanů, již nepodstoupili každoroční lékařskou prohlídku.