CAMBRIDGE – Dohoda mezi vyjednavači z dvanácti zemí pacifického okruhu o Transpacifickém partnerství (TPP) představuje vítězství dosažené oproti všem předpokladům. V zájmu uzavření dohody se musely překonat obrovské politické překážky, domácí i mezinárodní. A kritikové ratifikace TPP, zejména ve Spojených státech, by dnes měli číst tuto dohodu s otevřenou myslí.
Řada sporných témat kolem TPP byla přinejmenším v americké politické terminologii interpretována jako spor levice versus pravice. Nepolevující nevraživost levice vůči dohodě – často na základě tvrzení, že americký Kongres nebyl během vyjednávání informován o jejím obsahu – s sebou nesla dvě rizika. Za prvé mohlo být zablokováno chvályhodné úsilí a za druhé se demokratická administrativa prezidenta Baracka Obamy mohla nechat přesvědčit, aby v zájmu získání potřebných hlasů od republikánů byla vstřícnější k americkým korporacím. Lidé, jimž leží na srdci práva zaměstnanců a životní prostředí, dokonce riskovali, že ublíží vlastním zájmům. Jelikož budili dojem, že za žádných podmínek TPP nepodpoří, měl Obama pramalou motivaci prosazovat jejich požadavky.
Viděno v tomto světle je výsledné TPP příjemným překvapením. Dohoda dává farmaceutickým firmám, tabákovým společnostem a dalším korporacím podstatně méně, než žádaly – dokonce do té míry, že americký senátor Orrin Hatch a někteří další republikáni dnes hrozí, že se postaví proti ratifikaci. Naopak ekologickým aktivistům dává dohoda víc, než se obtěžovali žádat.
CAMBRIDGE – Dohoda mezi vyjednavači z dvanácti zemí pacifického okruhu o Transpacifickém partnerství (TPP) představuje vítězství dosažené oproti všem předpokladům. V zájmu uzavření dohody se musely překonat obrovské politické překážky, domácí i mezinárodní. A kritikové ratifikace TPP, zejména ve Spojených státech, by dnes měli číst tuto dohodu s otevřenou myslí.
Řada sporných témat kolem TPP byla přinejmenším v americké politické terminologii interpretována jako spor levice versus pravice. Nepolevující nevraživost levice vůči dohodě – často na základě tvrzení, že americký Kongres nebyl během vyjednávání informován o jejím obsahu – s sebou nesla dvě rizika. Za prvé mohlo být zablokováno chvályhodné úsilí a za druhé se demokratická administrativa prezidenta Baracka Obamy mohla nechat přesvědčit, aby v zájmu získání potřebných hlasů od republikánů byla vstřícnější k americkým korporacím. Lidé, jimž leží na srdci práva zaměstnanců a životní prostředí, dokonce riskovali, že ublíží vlastním zájmům. Jelikož budili dojem, že za žádných podmínek TPP nepodpoří, měl Obama pramalou motivaci prosazovat jejich požadavky.
Viděno v tomto světle je výsledné TPP příjemným překvapením. Dohoda dává farmaceutickým firmám, tabákovým společnostem a dalším korporacím podstatně méně, než žádaly – dokonce do té míry, že americký senátor Orrin Hatch a někteří další republikáni dnes hrozí, že se postaví proti ratifikaci. Naopak ekologickým aktivistům dává dohoda víc, než se obtěžovali žádat.