0

Kdo chce mír na Středním východě?

Čtyřicet let po šestidenní válce se mír mezi Izraelci a Palestinci zdá být stejně daleko jako dřív. Izrael stále odmítá akceptovat novou palestinskou vládu národní jednoty jako partnera k jednání, protože součástí této vlády je Hamás. Co je příčinou tohoto zdánlivého paradoxu? Existuje nějaká naděje?

Palestinská vláda je sjednocená administrativně, ale rozdělená politicky. Palestinci mají jednu vládu se dvěma politikami. Palestinský ministerský předseda Ismaíl Haníja je nadále proti uznání Izraele a respektování stávajících dohod. Prohlásil, že je pro pokračování odporu ve všech podobách. Jaká záruka upřímné snahy dosáhnout mírové dohody může z takového postoje plynout?

Právě to je otázka, již si musí položit Evropská unie během svých debat, zda obnovit poskytování finanční pomoci palestinské samosprávě. EU by měla dát Hamásu jasně najevo, že nehodlá financovat teror ani odmítání snahy uzavřít mír. Chtějí-li si Palestinci zajistit evropskou pomoc – což má mou naprostou podporu –, musejí být ochotni mír tvořit, ne bořit. Ostatně, nepřijatelný není Hamás jako strana, nýbrž politika a politické přístupy, jež Hamás uskutečňuje. Nemáme nic proti Hamásu; jsme proti jeho bojechtivým politikám, které výkon moci ve vládě nijak nezměnil.

Bývaly doby, kdy OOP zastávala názory, které se s názory Hamásu shodovaly. Později se OOP změnila. Změní-li současné palestinské vedení svůj postoj, z naší strany nebudou činěny problémy. Nebudeme mít nic proti jednáním. My jsme pro jednání. Jsme pro „řešení dvou států“. Přijímáme „cestovní mapu“ pro Střední východ. Čemu se stavíme na odpor, je teror.