Zatímco Rusko spalo

Volby v Rusku jsou obvykle určitým signálem k politické krizi: například znovuzvolení Borise Jelcina za prezidenta roku 1996 nejspíš zabránilo komunistickému vzkříšení - nikoliv revolucí, nýbrž skrze volební urny. Volby do Státní dumy (dolní komory ruského parlamentu) jsou obyčejně tišší událostí a při právě skončené kampani i při volbách do Dumy ( POZNÁMKA PRO REDAKCI: hlasování probíhá 7. prosince ) rozhodně ticho zavládlo - ticho jako v hrobě.

Prezident Vladimír Putin je dnes v Rusku tak všemocný, že by si voleb do Dumy stěží kdo povšiml - jak ve světě, tak v Rusku -, kdyby letos na podzim nebyl zatčen a uvězněn Michail Chodorkovskij, ropný magnát, jenž si dovolil finančně podpořit dvě liberální strany stojící v opozici proti Putinovi. Obyčejné Rusy, kteří volby vnímají jako záležitost v jejich těžkých životech zcela bezpředmětnou, Chodorkovského zatčení nikterak nezasáhlo. Otřáslo ovšem mezinárodní důvěrou v Putina a v ostatních ruských magnátech a demokratických reformátorech probudilo vážný strach o jejich svobody.

Čím větší moc, tím nebezpečnější její zneužití, řekl roku 1771 Edmund Burke. Putin požívá více moci, než kolik je jí přiznáno kterémukoli jinému demokraticky zvolenému představiteli, a způsob, jímž ji uplatňuje, nyní vyvolává vážné znepokojení. Výrok lorda Actona o korumpujících účincích moci se na něj ještě nevztahuje, avšak Burkeho varování ano.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/DKR7scO/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.